Jdeme po lese, v budově, přijde nástřel a my jsme nuceni se přikrčit a zaujmout pozici vkleče. Bohužel byl přímo pod námi střep, který máme nyní v koleni. Nic moc že? Takovým situacím se dá poměrně dobře vyvarovat. Buď si můžeme neklekat, nebo být chytří a používat chrániče kolen. Samozřejmě, že se dají použít i jako prevence. Můžeme je nosit při práci, při výcviku nebo i jiných outdoorových aktivitách. Co je však třeba, je vědět, jak chrániče vypadají, z čeho se skládají a jaké máme k dispozici. To nám objasní tento článek.
Skořepina, popruh a vložka
Chrániče na kolena jsou prakticky částí výbavy, která dokáže pohltit náraz, čímž pasivně chrání naše kolena. Působí tak proti pádu, odření, ale i průniku těles skrz naši kůži. Dají se považovat za ideální prostředek pro ochranu našeho zdraví. Můžeme si je rozdělit na dvě hlavní skupiny. Tou první jsou vnější chrániče, které si připínáme na tělo přes oblečení. Takové se dobře upínají a odepínají, mají lepší ochranné vlastnosti díky vnější tvrdé vrstvě. Druhou větví jsou chrániče vnitřní, které se vkládají do speciálních kapes na oblečení. Jejich velkou výhodou je skvělá stabilita. Takže které si vybrat?
Vnější vrstva, lepší vrstva?
Vnější chrániče jsou patrně ty více používané. Nevídáme je jen u armády, ale i u příznivců sportů, kde je reálné riziko poranění pádem. Skládají se z několika vrstev. Vnější vrstva je z tvrdého plastu. Úkolem této vrstvy je nepropustit žádný předmět ke kolenu. Chrání ho tak proti kamenům, střepům nebo hřebíkům. Zkrátka proti všemu, co by nás mohlo mechanicky poranit. Pod touto vrstvou je tak zvaná protišoková vrstva. Ta může být z molitanu, z neoprenu nebo podobných materiálů. Tato vrstva vstřebává energii při pádu nebo nárazu - díky ní nejsou nárazy tak tvrdé. Na této vrstvě může být gumový povlak, který zabraňuje klouzání chrániče z kolene. Ze zmíněných částí je tvořena hlavní část chrániče, která má za úkol chránit. Poslední částí jsou upínací prvky. Jedná se o pružné, plně nastavitelné popruhy, které jsou na jedné straně pevně připevněné. Na druhé se zapínají na cvok, rychlosponu nebo jiný způsob uzamčení. Popruhy jsou většinou dva, ale mohou být i tři. Bohužel je vždy musíme připevnit a zase sundat. I přes veškerou snahu výrobců chrániče často klouzají a my je musíme rovnat. Kdyby to tak šlo vyřešit jinak.
Vnitřní a stabilnější
Druhá varianta chráničů je specifičtější. Ani ne tak svým tvarem, jako umístěním. Vkládá se přímo do speciálních kapes na oblečení. Existují dva různé typy těchto chráničů. Buď vložné, které se vkládají celé do kapsy a nejsou vidět. Takové působí pouze jako protišokové vrstva, nemají tvrdou krustu proti vniku cizích předmětů. Jsou vytvořeny většinou z neoprenu, nebo podobných materiálů. Druhá varianta je více používaná. Jedná se o vložné chrániče, které mají tvrdou krustu. Tyto chrániče patří do bohových kalhot, často je můžeme vídat u americké armády v kalhotách z řady Multi-Cam a jim podobných. Velkou výhodou obou těchto chráničů je fixace polohy. Díky kapse, která nepustí chránič z místa, dostáváme komfort s bezpečím, které je velmi důležité.
Které zvolit?
Odpověď je velmi jednoduchá. Zvolíme ty, pro které máme prostor. Je sice hezké, že jsou vložné stabilnější a poskytují větší komfort. Musíme na ně bohužel mít speciální oblečení, které jejich používání umožňuje. Klasické nandávací chrániče můžeme používat na více druhů oblečení bez toho, abychom potřebovali speciální kapsu. Bohužel mohou padat nebo sklouzávat. Vždy si dejme pozor na přítomnost vnější tvrdé vrstvy. Ta zachránila už mnoho kolen.