Afrikou po svých – jak na to?

 Když budete kráčet divočinou s rozmyslem, užijete si neuvěřitelný pocit harmonie.

V řadě za sebou...výletníci jdou

Je to to první, co vám průvodci řeknou. Jděte husím pochodem. Nedělejte mezery a dávejte pozor na to, co se děje. Husí pochod je v divočině velmi praktická věc. Když totiž náhodou potkáte zvíře, které je zvědavé, zmenšujete siluetu. Celá skupinka (maximálně 8 lidí) se seřadí za rangera. Zvědavec tak vidí jen jedinou siluetu a neznervózňuje ho hemžení ostatních postav. Průvodce už ví, kdy vám říct, abyste se rychle schovali za keř nebo terénní vlnu. V tom případě ho poslechněte tak rychle a tiše, jak to jen jde.

 Základem každého přesunu je husí pochod.

Tiše!

Tohle pravidlo je stejně důležité, možná ještě důležitější. Buďte zticha. Na treky africkou divočinou by rozhodně neměly vrážet tipy, které se za všech okolností potřebují dělit o pocity a všechno musejí komentovat. Teprve když jdete bushem, uvědomíte si, jak cizorodý a rušivý je lidský hlas. Jak nepřirozeně zní, když se do hlasů ptáků a šumění větru rozléhá hovor. A jak hlasitě jsme zvyklí mluvit. Samozřejmě přicházejí chvíle, kdy je nutné na něco upozornit. To ale stačí třeba jen tiše písknout nebo lusknout prsty. Skupina se zastaví a můžete šeptem probrat, co vidíte, slyšíte. Co všechno dokáže jeden zvuk, který do krajiny nepatří, jsem viděl, když se asi sto metrů před námi chystala rodinka slonů sejít do stejného koryta, kterým jsme procházeli my. Howard, náš ranger, se zastavil, chvíli je pozoroval. A pak ostře písknul. Ne na prsty, jen ústy. Ten hvizd ovšem zafungoval jako červená na semaforu. Slonice, která rodinku vedla se zastavila, zavětřila, a poté se otočila a odvedla celou skupinu zase do svahu, odkud přišla. Umět ovládat své hluky a zvuky je zkrátka důležité. Ovšem neméně důležité je na ně i reagovat. Vnímat, když vám někdo dává tiché znamení. Bývá to překvapivý problém. Možná proto, že jsme zvyklí na neustálý hluk.

Tichý režim by ale mělo zachovávat i vaše vybavení. To, že nosit s sebou mobil, je hloupost, není třeba mluvit. Ani přehrávače se špunty v uších nejsou dobrý nápad. Váš sluch musí být v pohotovosti. Je to stejné jako ve městě. Se zašpuntovanou hlavou neuslyšíte blížící se auto ani přicházejícího slona. Pohlídejte si i přezky na batohu, hrnky, zkrátka všechno, co může rachotit.

 Jen když jste ostražití, všimnete si buvola ve křoví nedaleko vás. Jeho rohy jsou vidět vedle pravého rukávu rangera vlevo. Najdete ho?

Buďte ostražití, jste tu nezkušeným hostem

Nikdy nevíte, co přehlédnete. Na africké treky samozřejmě vyrážejí většinou lidé, kteří i „doma“ chodí ven, mají zkušenosti s tábořením a pohyb v přírodě jim nedělá problémy. I takové ale dokáže překvapit dobře umístěný slon. Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem si dělal záběr u mopanového háje. A najednou na mě zavolali, abych utíkal. Neviděl jsem nic, proč bych měl, ale v takovéhle chvíli je dobré poslechnout. Teprve u skupiny jsem uviděl velkého sloního samce, který si mě zvědavě prohlížel. Podobě jsme sebou pěkně trhli, když zpod křoviska dva metry od nás vyrazily dvě hyeny. Spaly tam a my je vyrušili. Bylo štěstí, že se lekly víc než my.

Ale pozor, říkám to vždycky všem, kdo jedou do Afriky poprvé – nebojte se zbytečně. Nemějte pocit, že se na vás chce všechno okamžitě vrhnout. Všechna ta zvířata chtějí od člověka jedno jediné – aby je nechal na pokoji. Když jim nedáte důvod, jsou v klidu, ale musíte být v klidu i vy. 

 Když v noci rozsvítíte ve stanu baterku, stane se velkým lampiónem. Malebné, ale nežádoucí.

Co vás může překvapit?

Cokoliv. Asi nejúsměvnějším překvapením je první odskočení si na velkou. Dostanete samozřejmě instrukce, ale když poprvé odcházíte do bushe s lopatkou a sirkami, je to zábavné. Vaše smysly jsou zjitřené, když si kopete díru a rozhlížíte se kolem. Tak trochu jste čekali, že ranger půjde s vámi a bude vás hlídat s puškou v ruce…. Ale nakonec se z toho ranního obřadu stane vaše oblíbená chvilka. Jen vy a divočina.

Překvapivé může být i to, co vám řekne průvodce před první nocí. „You are safe in your tent.“ Ve stanu jste v bezpečí. Ale pozor, ať se děje, cokoliv, nerozsvěcujte baterku. Můžete slyšet kroky, funění, mručení, to je všechno v pořádku. Jakmile si ale rozsvítíte, stane se ze stanu veliký lampión. Je to pěkné na pohled, ale přitahuje to zbytečnou pozornost. A zvíře, které do té doby považovalo stan za pevnou strukturu, začne být zvědavé...

 Překvapit vás může i to, že rangeři používají české flinty 

Shrnutí

Ale nic není tak horké. Nejdůležitější pravidla jsou prostá. Buďte zticha, choďte husím pochodem a poslouchejte, co vám říká průvodce. Je to vaše jistota. Ví, co dělá a ví, jak vás ochránit. A užívejte si. Chodit po svých opravdovou divočinou je zázrak. Cítíte sílu krajiny, tu nejhezčí samotu na světě, tak si ji užívejte. Nikdy nevíte, kdy se vám podaří to zopakovat.