Stanné právo. Jen samotná jeho existence nechá určité lidi okolo survivalu a preppingu třást se strachem. A dělají dobře, kdykoliv totiž k tomuto speciálnímu stavu dojde, tak vždy s sebou nese ty největší hrůzy. A je takřka jisté, že to jím pouze začíná a brzy se vše ještě zhorší.
K tomu, aby člověk za stanného práva skončil v kriminále / pracovním táboře / rakvi stačí poměrně málo: být v nesprávný čas na nesprávném místě nebo dostatečně naštvat někoho z vládnoucí vojenské složky.
Stanné právo kdekoliv znamená, že věci jsou zlé. Dost možná natolik zlé, že to otřese základy společnosti, tak jak ji znáte. A můžete se vsadit, že během jeho trvání váš běžný život nebude to, co býval před tím.
Stanné právo je hrozivé i dnes, jelikož umožňuje dělat věci jako např. zavírání lidi do vězení nebo do pracovních táborů na neurčito a to i bez řádného procesu. Na naivky, co si myslí, že vezmou svoji rodinu, tašku zbraní a půjdou do lesa živit se lovem, jsou samozřejmě plány také – malá helikoptéra nebo dron stále hledající davy a posléze nucený odchod do práce na obnově infrastruktury. Také mohou volně prohledávat veškerý váš majetek a zadržet jej pro potřeby státu. Také vám může vnutit vojenské kontroly kdykoliv a kdekoliv, o dalších zásazích do vašich práv ani nemluvě. To vše vykonávané uniformovanými vojáky, těmi, co vás mají standardně chránit.
Hlavní otázka pro nás ale je: dají se naše práva zprznit velmi rychlým stylem a v krátké době? Jak nás poučilo (nejen) válečné Německo, je to jen otázka času, často neuvěřitelně rychlého (schválení „účelové ztráty zbraní“ řady uživatel namátkou).
Dnes si tedy položíme otázku, jak se nás stanné právo dotklo, stále dotýká a může dotknout v budoucnu.
Co je stanné právo?
Stanné právo zkrátka znamená, že vojenské síly státu jsou nyní ve vedoucí funkci, co se týče lokálního vynucování zákona a zajištění minimálního chodu státu. O tyto věci se standardně stará policie, ale ta bude nahrazena na hlavních místech právě armádou.
Jde o zákony, jenž jsou dodnes součástí zákoníku řady (ale nejen) západních civilizací. Je jedno, jestli jej někde v Číně nazvete „Čas nepokoje“ / „Výjimečný stav“ nebo tak nějak, stále to bude funkčně totéž.
To znamená, že i vaše oblast bude spravovaná armádou na všech úrovních. Je navíc jisté, že jeho vyhlášení přinese minimálně nějaké újmy na vašich civilních právech.
Jen proto ale, že je někde jednotka vojáků na tréninku, ještě to neznamená, že je to stanné právo. Zrovna třeba v USA a jiných moderních zemích se vyhlašuje opravdu výjimečně. Pokud jde ale svět směrem ke stále většímu chaosu a katastrofám, tak jejich počet klesat rozhodně nebude.
Pokud by došlo k nějakému lokálnímu povstání (odtržení Moravy), tak by se kvůli tomu stanné právo (nebo věc v podstatě podobná typu výjimečný stav) bezpochyby vyhlásilo.
Co stanné právo v ČR?
Co se týče stanného práva, tak to je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje, živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Řízení provádí stanný soud.
V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání pře. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda „stojí na svém právu“, tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála. Novější význam však patrně vznikl vlivem německého termínu Standrecht, tj. „právo vykonané na místě“.
Stannými soudy byly dříve krajské soudy, na jejichž území bylo stanné právo vyhlášeno. V Česku bylo stanné právo vyhlášeno např. 14. srpna 1917 v Plzni (zrušeno za 14 dnů) či po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu od 28. září 1941 do 20. ledna 1942 a znovu po atentátu na něj ve dnech 27. května – 3. července 1942. Na osm hodin také platilo stanné právo v Praze v noci 23./24. srpna 1968. Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb., kterým byla vypuštěna příslušná část (§ 307–314) trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb.), podle které mj. muselo být celé řízení skončeno nejpozději do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud. Proti rozsudku nebylo odvolání přípustné a trest smrti měl být vykonán od tří do dvanácti hodin po jeho vyhlášení.
Jak vidíte sami, tak i když je sice tento zákon oficiálně zrušen, něco dost podobného by se mohlo dát klidně vyhlásit v rekordní době.
Již nyní si stát může stáhnout všechny zbraně v případě hrozícího / probíhajícího napadení a válečného konfliktu. Všechny zbraně máte zkrátka načas od státu milostivě zapůjčeny. Je otázka 10 minut něco podobného opět vyhlásit a uvést do praxe (v ještě horší formě).
Žijeme v civilizaci doslova protkané kamerovými systémy, kamery jsou v mobilech, na autech, v práci, na náměstí a křižovatkách, … Takže kdyby vás někdo opravdu chtěl najít, má to dnes poměrně snadné. Navíc kamery mají i drony, které samozřejmě má ve výbavě i policie a armáda.
Co stanné právo znamená pro vás?
Pro vás to znamená minimálně a zaručeně to, že právě během této události budete v postižené oblasti žít se zostřeným režimem a s omezenými právy a to místními vojenskými jednotkami, jenž budou na právo dohlížet, vynucovat jej i provádět na místě (i jen za útěk dochází ve válce k zastřelení dezertérů).
Pokud se jako civil někdo dopustí porušení práva / nějaké zločinu v těchto místech, tak to bude na armádě vše vyřešit: proces (pokud je nárok, popřípadě přečtení rozsudku) a jeho vykonání.
Asi to nejhorší pro většinu průměrných lidí bude dozajista to, že jejich mnohá civilní práva budou snížena / omezena podobně jako to udělali v rámci ochrany lidí před Covid-19. Jedno z těchto práv je v moderní společnosti i právo na nestranný soud, pokud mají pocit, že se sem dostali neprávem / nezákonně.
Bez tohoto práva vás kdokoliv může hodit na zbytek života (bude kratší o něco bezpochyby) do uranových dolů a nic s tím nenaděláte. A to trvá, dokud armáda / stát neusoudí, že vás již nadále nepotřebují nebo po pominutí události, co způsobila vznik stanného práva.
Normálně máte svobodu projevu, právo se volně shromažďovat a právo vydávat noviny. Také právo nést zbraň, na nedotknutelný domov a soukromý majetek. V té či oné formě je to součástí ústav a listin základních práv a svobod pro většinu moderních států (ani u nás tomu není jinak). Máme dokonce i cosi známé jako „Právo na odpor“:
Právo na odpor garantuje občanům legální možnost se postavit na odpor vůči každému, kdo by odstraňoval dané společenské a státní zřízení, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Je vyjádřením principu svrchovanosti lidu.
Právo na odpor, občanská neposlušnost a řada příbuzných jevů spadají do právního, morálního i politického odvětví filozofie. U práva na odpor se se stručnými definicemi paradoxně nesetkáme. U historicky mladší občanské společnosti se ale v Blackově právnickém slovníku pod heslem "Civil disobedience" můžeme dozvědět, že jde o formu porušování práva, která má demonstrovat nespravedlnost a neadekvátnost určitého konkrétního zákona.
Není třeba si představovat ani, jak by asi to vše bylo pošlapáno stanným právem. V USA se proti-zbraňová lobby snaží druhý dodatek vymazat již století… Když dáte prostor tyranii kontrolující informace, tak prakticky za vše bude smrt a půjde jí jen o moc samotnou (kdo nevěří, nechť si přečte „1984“ od G. Orwella nebo shlédne dokument o Severní Korei).
Pokud by na tom některý z moderních států byl opravdu zle, je pravděpodobné, že by znárodnil větší zásoby, co máte na léta ukryté ve vašem prepperském podzemním bunkru pro sebe a svoji rodinu. Pokud jim vše nedáte dobrovolně, jdete do pracovního tábora (v lepším případě). Skoro to bude dystopie. Vše nastřádané vámi bude redistribuováno dle státu.
Vaše zbraně a munice také znárodní, abyste neohrožoval bezpečnost státu při jakémkoliv vážnějším stavu. Pokud nám historie něco ukázala, tak to, že totalita nepřeje vlastnění zbraní: Válečné Německo, Severní Korea a jakýkoliv moderní stát ve výjimečném stavu na tom byly / jsou / budou stejně.
Nezapomínejte, že dokonce i váš soukromý pozemek (na kterém máte patrně pod zemí bunkr s jídlem) může být zabrán armádou pro usídlení jednotky / někým vhodnějším, koho zde pro chod státu potřebují.
Pokud budete tehdy odporovat zájmu státu, tak dostanete nejprve pár facek, pak pár let na pracích vynucených a nakonec pár kulek.
Komu je to snad málo, tak se nemusí bát, neustále budete kontrolovaní, budou vás čekat četné inspekce a prohlídky a to v jakýkoliv denní či noční čas. Můžou se vymluvit na hledání kontrabandu nebo na zloděje.
Pokud na jejich zaklepání neotevřete a neposlechnete, tak budou dveře rozbity. Pravidlem bude i zákaz vycházení. Váš pohyb bude sledován, analyzován a dokumentován. Bez povolení vás samozřejmě nikam nepustí. Korupce bude bezpochyby bujet též.
Jestli nás totiž historie naučila ještě něco, tak to, že vláda má tendence svoji moc nenápadně zvětšovat a vládnout nespravedlivě, když jí dáte dost času. Jedině tehdy, pokud by nad každou postelí visely zbraně opravdu v každé domácnosti, si to nemůže nikdy dovolit!
Co si z toho odnést?
Jsme v době, kdy si lidi na internetu / sociálních sítích testují i zaměstnavatelé, takže, proč by to neudělal i stát poté, co si někde vystavíte svoji sbírku zbraní nebo štvavá videa proti němu.
Rozumně bude vláda z pohledu občanů fungovat jen tehdy, když stále budou funkční tradiční civilní soudy. Pokud nejsou, tak po jakémkoliv zadržení / kontrole / nepravosti očekávejte soud vojenský (pokud bude vůbec) a bezpochyby i pod stanným právem.
Je těžké říci, co vás tehdy očekává konkrétního. A ani my vám nebudeme nutit nějaké odporování a etiku odporu státu a zaměříme se na praktické věci.
Co se bude dít s vámi, vaším pozemkem, vaším majetkem i rodinou, to bude dost záležet na vašem umístění, o jaký typ pohromy šlo a jaká je globální situace. Pak pro vás asi bude na místě přežít, utéct a postarat se o rodinu.
Je zde šance, že váš běžný život stanným právem nijak vážně dotčen nebude. Žít na místě strategicky (i jinak) nezajímavém má své další výhody evidentně. Stačí jít se stádem, neupozorňovat na sebe a neprovokovat zbytečně autority.
Asi to tak snadné nebude v případě, že žijete na místech, jenž jsou hustě osídlená, je zde nějaký známý farmářský objekt, pila, továrna, apod.
Přemýšleli jste, co byste dělali, kdybyste byli přinuceni odejít od všeho? Přinuceni k evakuaci? A co když vše vaše zajistí a redistribuují? Co když bude zákaz vycházení, ale vy nutně musíte někam kvůli pomoci lékařské?
Již se to stalo jindy a jinde, takže proč by se to nestalo i vám. Můžete ale již nyní promýšlet varianty pro jednotlivé plány. Vše řečené je dost na to, abyste zmizeli, jenomže, co pak?
Kdekoliv je více lidí, tak patrně právě tam asi vláda nejprve dorazí řešit.
Vystavovat online své protistátní názory (nebo jiná citlivá sociální témata) a sbírky zásob všech typů se vám nemusí vyplatit a patrně budete jedním z prvních, kde jednoho dne zaklepají. Pokud chcete aspoň trochu zůstat z hledáčku státu, starejte se jen o sebe nadále.
Pakliže u vás dojde k vyhlášení stanného práva, bude na vás zvážit všechny možnost a dopady pro rodinu i vás. Bylo by také dobré, kdyby se nikdo nikdy nedozvěděl (ani závistivá rodina) o vaší evakuační lokaci.
Pokud se rozhodnete utéct před stanným právem, dá vám to čas chvíli o něm popřemýšlet, jaký bude další krok. To vám koupí nějaký čas.
Pokud ale nechcete / nemůžete odejít, tak vaší jedinou volbou je spolupráce nebo připojení k temné straně státu.
Stanné právo se s největší pravděpodobností neobjeví dokud nebude ohrožena integrita státu. I když vás to asi irituje, pořád to může být ještě horší: vojenský soud pro „civila“. Raději to tedy neriskujte. Pokud je ale bezpečná možnost zmizet na zelenější pastviny, proč toho nevyužít?
Jedna věc je jistá ovšem: kdykoliv a kdekoliv bylo stanné právo vyhlášeno, tak se můžete vsadit, že civilní práva zde byla radikálně ořezána.
- Petr Hájek
- Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Přejít do magazínu