Je tomu už téměř 130 let, co v dolech Františka, Jan-Karel a Hlubina v Karviné zahynulo 235 havířů. Dne 14. června 1894 ve 21:30 zazněl první ze série pěti výbuchů, jejichž příčina nebyla nikdy odhalena. Jedná se o největší důlní tragédii v ostravsko-karvinském regionu v dějinách.
Bylo to ve čtvrtek večer a havíři na odpolední směně brzy měli končit. Dole jich bylo více než tisíc. Konkrétně šlo o 1 062 dělníků, 20 předáků, 5 důlních a 9 naddůlních.
Smrtelné byly první dva výbuchy
O půl desáté večer to bouchlo. Se záchrannými pracemi se sice začalo ihned, jenže těsně po jejich započetí, půl hodiny po prvním výbuchu, nastala druhá exploze, která zabila šest desítek zachránců. Následující tři výbuchy už byly bez obětí – záchranná mužstva na ně už byla v rámci možností připravena. Ale také měla tak trochu štěstí. Ke třetímu výbuchu totiž došlo až v sedm hodin ráno (k těm dalším pak v 8:11 a 9:15). A záchranáři tak po „noční směně“ stihli vyfárat zpět na povrch.
Důl Františka roku 1924.
Mrtvých i raněných byl bezpočet a na povrch je museli vynášet jak přeživší havíři, tak i důlní dozorci a inženýři. Museli fungovat bez dýchacích přístrojů a zároveň v neustálém strachu, že kdykoliv může dojít k další detonaci.
Co za tragédií stálo, dodnes nikdo neví. Může se tak jen spekulovat o porušení důlních předpisů při trhacích pracích, případně o samovznícení a výbuchu uhelného prachu. Jak již bylo řečeno, zemřelo 235 lidí z řad samotných havířů i jejich záchranářů. Mnohá těla dokázali identifikovat už jen podle šperků. Oběti zde zanechaly 130 vdov a 194 sirotků.
Pieta a pomoc pozůstalým i přeživším horníkům
Na karvinském hřbitově (Karviná-Doly) se nachází památník se jmény všech obětí. Na stejném místě je většina obětí neštěstí také pohřbena. Přesto se při úvodních záchranných pracích nepodařilo vyprostit těla 59 lidí. Poslední dvě těla byla na povrch vynesena až 20. prosince 1902. Dva vážně zranění následně zemřeli v nemocnici a pohřbeni jsou na katolickém hřbitově v Těšíně.
Památník obětem důlního neštěstí na hřbitově v Karviné-Dolech. (Autor: Quar – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0)
Hrabě Jindřich Larisch-Mönnich II., který doly tehdy dědičně vlastnil, dal nad místem neštěstí postavit kapličku. Kaplička i památník na karvinském hřbitově se dodnes zachovaly. Společně s hornickou bratrskou pokladnou se Larisch-Mönnich podílel i na rentě pro pozůstalé po obětech.
Larisch-Mönnichové koncem 19. století v regionu vlastnili celý areál dolů, který byl rozdělen na východní revír (Jan-Karel) a západní revír (Jindřich, Františka a Hlubina). Důlní jámy Hlubina, Jan-Karel a Františka byly propojeny podzemními chodbami, a proto výbuchy v dole Františka zasáhly i ostatní jámy. Právě na dole Františka zahynulo nejvíce z celkového počtu obětí (181), 49 lidí pak přišlo o život v sousedním dole Jan-Karel.
Dopady katastrofy
Těsně po katastrofě musely být uzavřeny tři doly a kvůli tomu přišlo o práci cca 3,5 tisíce lidí. Ti dostávali polovinu mzdy a mohli si najít novou práci s tím, že po obnovení provozu se museli vrátit zpět na doly. Provoz na dole Hlubina byl nakonec úředně obnoven 23. července 1894, aby byl brzy poté kvůli pokračujícím výbuchům znovu přerušen. Kvůli výbuchu bylo úrovně těžby z roku 1893 znovu dosaženo až roku 1899.
Vynášení obětí důlní katastrofy.
Provoz na dole Františka byl obnoven ještě později než na dole Hlubina. Jáma byla nakonec vytěžena roku 1965 a následně zasypána. Dopady katastrofy byly i legislativní a provozní. Karvinské neštěstí se tehdy probíralo i na říšském sněmu ve Vídni, vznikla nová pravidla pro provoz dolů, došlo k posílení důlních kontrol. Dalším významným krokem bylo schválení nařízení o vzniku záchranných stanic.
Vyšetřování nakonec ukázalo, že přibližně čtyři pětiny obětí zemřely udušením. Rok po výbuchu se v dolech začal používat první přenosný dýchací přístroj, Walcher-Gärtner, který se stal základem pro další dýchací přístroje vzniknuvší později.
Přestože události ze 14. června 1894 byly největším neštěstím v rámci ostravsko-karvinského uhelného revíru, nešlo o největší důlní neštěstí na českém území v dějinách. Tím byl požár na dole Marie v Březových Horách u Příbrami, k němuž došlo přibližně o dva roky dříve, 31. května 1892 po 11. hodině dopolední. Tehdy tam zahynulo 319 havířů.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu