Kdo byl Tom Neale? - Novodobý poustevník

Mládí Toma Neala

Celým jménem Thomas Francis Neale se narodil na Novém Zélandu. Ještě jako mladík Tom nastoupil ke Královskému novozélandskému námořnictvu, kde se měl stát námořníkem, ale bohužel jeho už vysoký věk to tehdy nedovolil. Tom procestoval díky námořnictvu tichomořské ostrovy, ale nebyla to úplná svoboda cestování, jakou si Tom představoval, a tak se z námořnictva vykoupil. Poté cestoval dalších šest let po mnoha ostrovech, kde i různě pracoval a přivydělával si. Nakonec se Tom usadil na Tahiti, kde žil dlouhá léta.

Tom se rozhodl stát poustevníkem

Jednoho dne přišla Thomasovi nová pracovní příležitost, která ho přemístila z Tahiti na Cookovy ostrovy. Tady se Tom stal provozním několika obchodů a po ostrovech různě cestoval a obchodoval. Jenže pak přišel den, kdy potkal Tom spisovatele Roberta Deana Frisbieho a dal se s ním do řeči. Frisbie mimo jiné vylíčil Tomovi svůj příběh o jeho životě na krásném korálovém atolu Suwarrow, který byl opuštěn, a spisovatel zde se svou ženou nějakou dobu žil. Toma jeho vyprávění natolik uchvátilo, že byl rozhodnut atol navštívit. Poprvé se mu návštěva na Suwarrow podařila v roce 1945 při obchodní cestě. Když atol spatřil, měl Tom jasno. Suwarrow ho zcela pohltil a byl rozhodnut, že zde musí žít.

Nový život na Suwarrow

V roce 1952 se Tomovi naskytla příležitost dopravit se lodí na ostrůvek Anchorage, kde ho vysadili i se vším vybavením, které byl Tom schopen s sebou vzít. Ostrov byl neobydlený a zbyly zde pouze zchátralé budovy a zničený člun po bývalé stráži, která ostrůvek střežila, ještě v druhé světové válce. Budovy již byly ve špatném neudržovaném stavu, takže Toma čekala spousta práce, aby budovy dal dohromady a mohl v nich přebývat. Tomovi také na Anchorage zůstala po stráži prasata a slepice. Bohužel prasata devastovala úrodu, kterou dával Tom do pořádku, a tak jedno po druhém musel ulovit a zabít. Tomovi se podařilo opravit mimo budovy i zničený člun a odchytit slepice, které mu později snášely vejce, což pro něj byl další zdroj potravy. Jinak se na ostrově živil ulovenými rybami, kraby a tím, co mu příroda ostrova nabízela. Nakonec, když dal dohromady pustou zahradu, která byla součástí příbytků, dokázal si pěstovat nějaké ovoce i sám.

Tom měl za svůj první pobyt na ostrově několik nečekaných návštěv. Úplně poprvé to byli britští jachtaři, kteří s Tomem na Anchorage strávili několik nocí a při svém pobytu Tomovi vnukli myšlenku, aby opravil molo, které bylo na ostrůvku postaveno během 2. světové války, ale bohužel bylo zničeno hurikánem, který se přes Anchorage prohnal. Tom se po odjezdu svých návštěvníků pustil do práce a molo opravdu po půl roce těžké dřiny zrestauroval. Jenže jako by molu osud nepřál, hned po dokončení Tomovo práce opravené molo zničila veliká bouře, která se opět přes Anchorage prohnala.

O několik let později si Tom přivodil vážný úraz zad, když ze svého člunu shazoval kotvu. Nebyl schopen se skoro hýbat, což byl na pustém atolu problém. Tom se zvládl pouze doplazit do svého příbytku, kde nehybně ležel několik dní. Štěstí se na něj ale usmálo, protože se do vod atolu vydali jachtaři, kteří mu nejspíš zachránili život. Dva muži nalezli Toma v bolestech a starali se o něj několik dní, než Toma vyzvedla loď a dopravili ho na ostrov Rarotonga, kde mohl konečně využít lékařské péče. Na ostrov se tehdy Tom chtěl po svém zotavení vrátit, jenže narazil na problém. Úřady mu již pro další návrat nedaly povolení, jelikož nechtěly nést zodpovědnost za Tomovo zdraví.

Nešťastný Tom

Tomovi nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpět k životu v civilizaci. V roce 1956 se Tom oženil se Sarah Haua a měl s ní dvě děti, chlapce a dceru. Jenže Tom nebyl pro rodinný život stvořený. Myšlenky ho stále táhly na Suwarrow a život poustevníka v ráji mu chyběl. Nebyl s takovým životem spokojen. Takže když se mu v roce 1960 naskytla druhá šance dostat se na atol, neváhal ani na vteřinu.

Svůj druhý pobyt si Tom užíval mnohem víc. Začal jednotlivé ostrůvky lépe prozkoumávat a za prací už se tolik nehnal, prostě si pokojně a v klidu objevoval jeden ostrůvek za druhým. Během tohoto pobytu ho čekalo také několik návštěv. Navštívil ho například přítel z ostrova Rarotonga, protože panovaly zvěsti o tom, že Tom na Suwarrow zemřel. Jedna z dalších návštěv ale byla delší než ty obvyklé. Jednalo se o rodinu, která na Suwarrow opět zakotvila se svou jachtou, jenže při bouři, která se atolem prohnala, se přetrhlo kotvící lano a jejich jachta byla zničena o útesy. Několik měsíců rodina žila po boku Toma, až do doby, kdy se Tomovi podařilo zrcadlovým signálem přivolat projíždějící loď, která rodinu vyzvedla. Tomovo poklidné bytí na ostrově ale začali narušovat lovci perel, kteří se na ostrově začali hojně vyskytovat, a tak Tom společně s jeho myšlenkou, která ho už dlouho provázela (bál se, že na ostrově zemře sám) Suwarrow opět opustil. V tomto období strávil Tom na atolu tři a půl roku. Když se vrátil zpět na Rarotongu, sepsal životopisnou knihu o svém životě na Suwarrow s názvem An Island to Oneself.

Pokud vám z příběhu vyplívá, že Tom svůj samotářský život na vysněném Suwarrow vzdal, mýlíte se! Tom se na Suwarrow vrátil ještě po třetí, a to v roce 1966. Mezitím atol obývalo několik dalších osob, kteří hledali život v ráji. Tentokrát Tom zůstane nejdéle za svůj život, a to dlouhých 11 let. Jenže i krásný život v krásné laguně musí skončit, protože Toma postihne velice vážná nemoc, kvůli které musí opět ostrov opustit a tentokrát již nadobro. Toma ve velkých bolestech z ostrova odváží opět jachtaři, zpátky na Rarotongu, kde mu v nemocnici diagnostikují rakovinu žaludku. Tom na zákeřnou nemoc umírá ve svých 75. letech. Pokud se někdy atol rozhodnete navštívit, pak zde najdete pomník, který byl postaven na počest Toma Neala, poustevníka ze Suwarrow.

Závěrem

I ty nejkrásnější příběhy musejí mít svůj konec. Je obdivuhodné, kolik času Tom strávil sám, soběstačný v pusté přírodě atolu Suwarrow. Žil tam svůj sen a myslím, že zemřel spokojený, protože si splnil to, po čem vždy toužil. Nebál se, byl odhodlaný a díky tomu mohl přežívat sám v ráji, kde nikdo nežil. Možná se to na první pohled může zdát jako idylický způsob života, ale ve skutečnosti za tou vší krásou stojí spousta těžké dřiny a spousta odříkání. Člověk, který se rozhodne stát se poustevníkem, musí být skvěle odolný po své psychické stránce, protože takový život může připravit spoustu nelehkých zkoušek, které je třeba zvládnout. Myslím, že památeční pomník, který byl Tomovi postaven na ostrůvku Anchorage, je opravdu zasloužený, protože jeho příběh má sílu a je plný odhodlání.