Dva bílé pruhy a uprostřed nich jeden barevný. Každý už těchto značek viděl stovky, možná tisíce. V Česku se můžeme pochlubit jednou z nejhustších sítí turistického značení. Pojďte se s námi podívat na to, jak se turistické značení na našem území vyvíjelo, jaké jsou jeho specifika a jak si stojí oproti zbytku světa.
Turistické značky
Turistická značka, jak už název napovídá, je značka, která slouží ke snadné orientaci turistů v krajině. Nejčastěji se setkáte s pěším značení, každopádně existuje také lyžařské a cyklistické. Pěší značení patří v Česku mezi ty vůbec nejdokonalejší v celé Evropě. Při jakékoliv výpravě mimo civilizaci se tak můžete spolehlivě orientovat díky tomuto jednoduchému, ale maximálně praktickému způsobu značení. Hustá síť turistického značení tu ale nevznikla přes noc a váže se k ní dlouhá historie, na kterou se podíváme blíže.
Něco z historie
Vůbec první značení na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub v roce 1874. Značení se nacházelo v okolí Hodruše ve Štiavnických vrších, tedy na území dnešního Slovenska. První značené trasy na území českých zemích vznikly až o deset let později v roce 1884. Vytvořila je Pohorská jednotka Radhošť v Beskydech. Na rozdíl od dnešních pásových značek se dříve používaly značky tvarové.
Jako první značená ryze česká trasa bývá uváděna červená trasa vedoucí ze Štěchovic ke Svatojánským proudům z roku 1889. Rok 1912 pak přinesl první značenou dálkovou trasu, vedoucí přes Brdy na Šumavu. Značení tras se ukázalo jako velice praktické, a tak se postupně začala vytvářet celá síť turistických tras. Rychlý rozvoj nakonec zbrzdila druhá světová válka. Během válečných let se o dosavadní značení nikdo nestaral, takže značky postupně mizely a zároveň nikdo nevytvářel žádné nové. Vše se změnilo v roce 1954, kdy získal Československý svaz tělesné výchovy a sportu monopol na značení turistických tras. Celá síť se postupně obnovovala a přibývaly stále nové a delší trasy. Svaz fungoval až do roku 1990, kdy svou samostatnou činnost obnovil Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará dodnes.
Dalším důležitým rokem v historii turistického značení v Česku je rok 1997. Toho roku se původní pěší turistické značení rozšířilo také o značení pro cyklisty a lyžaře. Náklady spojené s výrobou a udržováním turistických tras začal hradit odbor Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj, což mělo velký vliv na další vývoj a rozšiřování celé sítě. Největší dík ale patří všem dobrovolníkům „značkařům“, kteří již od samého počátku turistického značení bezplatně značí většinu tras. Některé trasy později přešly pod správu nejrůznějších organizací. Mnohé naučné stezky například udržují organizace ochrany přírody nebo správy národních parků.
Typy turistických značek
Klub českých turistů, který se o značení na našem území stará využívá takzvané pásové značení. Na značkách najdeme čtyři barvy – červenou, modrou, zelenou a žlutou. Barevný je vždy střední pruh a pod ním i nad ním najdete bílý pás. Značky se většinou nacházejí na stromech, sloupech, patnících, zkrátka všude, kde je značka dobře viditelná. Kromě klasického „pásového“ designu najdete na turistických trasách také speciální značení pro odbočení. Střední pruh je v tomto případě nahrazen šipkou, která směřuje na stranu odbočení. Kromě pásové značení, které je namalováno na nejrůznější objekty narazíte také na turistické směrovky.
Kromě klasických pásových turistických značek můžete narazit také na speciální značky pro odbočení, odbočení ke studánce nebo odbočky vedoucí k zajímavým místům poblíž vaší trasy.
Ty jsou umísťovány na rozcestnících značených tras a slouží k lepší orientaci a výběru vhodné trasy. Najdete na nich délku trasy v kilometrech, případně další užitečné informace. První řádek směrovky označuje nejbližší další místo se směrovkami do vzdálenosti 4 kilometry, druhý řádek navádí k dalšímu významnému místu ve vzdálenosti 8-12 kilometrů a třetí řádek pak významné místo do vzdálenosti 25 kilometrů. Směrovka je doplněna o barevnou šipku, která vás informuje o tom, jakou barvu turistických značek máte následovat, abyste se na dané místo dostali.
Další typy značení
Můžete se také setkat s místním značením, které nevyužívá pásového značení, ale je nahrazeno úhlopříčně rozdělenými čtverci. Polovina čtverce je vždy bílá a druhá v jedné ze čtyř barev turistického značení. Místní značení se používá pro okruhy, které jsou krátké a dále se nevětví. Jak už víte, od roku 1997 dostali své značení také lyžaři (běžkaři). Aby se značení nepletlo, využívá vlastní barevné schéma, které odlišuje běžkařské trasy od těch pěších. Značení se tak proměnilo z hlediska barev.
Klasické pásové značení je tvořeno z dvou bílých pruhů a jednoho barevného středového. V případě lyžařských a cyklistických tras jsou bílé pruhy nahrazeny oranžovou a žlutou barvou.
Bílé pásy jsou nahrazeny oranžovými a vnitřní pás využívá červenou, modrou, zelenou a bílou barvu. Podobně na tom jsou také cyklistické trasy vedoucí terénem. Naleznete zde stejnou paletu barev vnitřního pásu jako u lyžařských značek, pouze s tím rozdílem, že horní a spodní pásy jsou vyvedeny ve žluté barvě. Aby toho nebylo málo, přibyly v roce 2005 také jezdecké značky, které jsou určeny pro jezdce na koních. Barevně se neliší od těch klasických pěších, jen je vnitřní barevný pruh nahrazen kruhem v barvě odpovídající zvolené trase. Samostatnou kapitolou jsou pak naučné stezky, které jsou většinou doplněny o informační tabule a jsou realizovány ve spolupráci s dalšími organizacemi, jako jsou ochránci přírody, obce apod. Naučné stezky jsou značeny bílým čtvercem s šikmým zeleným pruhem.
Kdo to všechno značí?
Možná se ptáte, kdo všechny ty trasy projde a následně je ještě vyznačí, odpověď už jsme zmínili výše, jsou to dobrovolníci „značkaři. Pokud byste měli zájem, i vy se můžete jedním z nich stát. Abyste se stali pomocným značkařem stačí, abyste absolvovali „zaučovacích“ 10 kilometrů pod vedením instruktora značení nebo vedoucího značkaře. Poté už se můžete začít podílet na rozvoji a udržování sítě turistického značení. Pokud pak splníte ještě absolventskou zkoušku, můžete se stát samostatným vedoucím značkařem. Značky jsou vytvářeny pomocí speciálních šablon, díky kterým je značení jednotné na celém našem území. Každá nově vytvořená nebo opravená značka by měla vydržet alespoň 3 roky. Po uplynutí tří let by se měla daná trasa znovu projít a značky obnovit tak, aby vydržely další tři roky. Nejde tak jen o malování samotné značky, ale také o úpravu okolí, větví a porostů tak, aby byla zaručena její dobrá viditelnost.
Jak se značí?
Aby byl systém značení maximálně srozumitelný a praktický, musí se značkaři při značení trasy řídit množstvím pravidel. Značené trasy jsou vždy obousměrné. Vždy jde o to, aby byly značky snadno čitelné a dobře viditelné. Proto narazíte na různé typy značení v závislosti na tom, na jakém objektu je značka umístěna a kde se daný objekt nachází. Značky mohou být čelní, rohové, boční nebo přeponové. Pokud by vás systém značení zajímal detailněji nebo se chystáte přidat mezi dobrovolné značkaře, doporučujeme pročíst volně dostupnou publikaci Základní pravidla značení turistických tras.
České značení v zahraničí
České turistické značení nenajdete pouze v Česku. V průběhu let se naši značkaři vydali také do zahraničí. Práci českých značkařů tak najdete třeba v rumunském Banátu nebo na Podkarpatské Rusi. Své zkušenosti předali také v Brazílii, kde společně s místními zájemci o turistické značení vyznačili 60 kilometrů u města Bataypora. Dlouholeté zkušenosti pak předali také v Albánii nebo v oblasti filipínské sopky Kanlaon. České osvědčené standardy se tak postupem času dostávají do celého světa, což mimo jiné vypovídá o kvalitě českého turistického značení a usilovné práci jeho tvůrců.
Jak se značí jinde?
Turistické značení najdete po celém světe, někde se značí velice podobně, někde zase úplně jinak. Rozdíly jsou hlavně v počtu turistických tras a hustotě vytvořených značek. Česká republika se řadí mezi státy s nejlepší a nejpočetnější sítí turistických značek. Jak je tomu ale jinde?
Pokud se podíváme na sousední Slovensko, nenajdeme ve způsobu značení téměř žádné rozdíly. Není se čemu divit, jelikož jsme využívali stejné značení po celou dobu existence Československa. Jediným rozdílem je způsob značení délky trasy. U nás se udává délka trasy v kilometrech, na Slovensku zase v časových údajích.
Ačkoliv každá země využívá vlastní způsob značení, vždy jde o to, aby byl maximálně jednoduchý a srozumitelný pro každého. Ať už vyrazíte kamkoliv, můžete si být jistí, že značení pochopíte. Jen pozor na země, které svá značení neudržují a nechávají trasy chátrat.
Podobně je na tom také Polsko, to využívá téměř stejný systém, pouze je paleta barev pro značení trasy doplněna o černou barvu. Praktické je využívání bílého vykřičníku nad značkou, který upozorňuje na náhlou změnu směru trasy. Pro značení délky trasy využívají kilometry v nížinách a časový údaj v horách.
Pokud se vydáte do Rumunska a budete se chtít projít po nějaké turistické trasy, raději si trasu pečlivě promyslete a na značení se moc nespoléhejte. Značení je tu velmi nesystematické, zanedbané a mnohdy ani není k nalezení. Jestliže se chcete spolehnout na kvalitní značení, můžete se vydat do oblasti Východních Karpat, kde se značením vypomáhali čeští značkaři pod Klubem českých turistů.
Zajímavý systém využívají ve Francii. Trasy jsou zde značeny pomocí geometrických tvarů. Naleznete zde také značky doplněné o křížek nad značkou. Křížek značí, že zde trasa končí a turista pravděpodobně minul předcházející odbočku. Většina zemí napříč celou Evropou využívá páskového značení nebo nějaké podobné alternativy. Nicméně jen málo zemí má systém tak hustý a spolehlivý jako právě Česká republika.
Na našem území můžete narazit také na evropské dálkové trasy. Jde o dlouhé trasy, které mají za cíl vytvořit mezinárodní evropskou síť turistických tras. Takové trasy jsou v České republice vyznačeny běžným páskovým značením a jsou doplněny o číslo evropské trasy.
Jak už víte, náš systém turistického značení je opravdu kvalitní a patří mezi ty nejlepší na světě. Nemusíte se tak bát bloudění a v klidu vyrazit na výlet i bez mapy. Můžete se spolehnout na to, že čeští značkaři dělají svou práci opravdu svědomitě a vyznačili pro vás trasu tak, abyste si ji užili bez jakýchkoliv problémů. A to i v případě, že jezdíte na kole nebo na běžkách. Stačí jen vyrazit!
- David Lekeš
- David se rád toulá a prozkoumává taje české krajiny. Zajímá se o bushcraft, survival a nedá dopustit na chvíle strávené v přírodě. Ve volných chvílích se věnuje airsoftu, hře na kytaru a historii českého trampingu. Pro magazín vytváří články o všem, co se týká outdooru a pobytu v přírodě.
Přejít do magazínu