Divoká zvířata, zajímaví lidé, kouzelná krajina, to jsou africká lákadla. Naproti tomu strašáci jsou vlastně stejní – divoká zvířata, odlišní lidé a k tomu navíc nemoci, které se u nás nevyskytují. Co s tím? Sny se mají plnit. Nejlepší je sednout si a sám sobě říct, co od své první cesty do Afriky chci.
Pán s velkou hlavou zahání jitřní žízeň.
Peníze
Jsou alfou a omegou veškerého cestování. První, co vás napadne, když začnete přemýšlet o cestě do Afriky, je, že to bude drahé. Rozhodně to nebude levné. Jen laciná letenka vyjde na 15 tisíc korun. Potom budete potřebovat pronajmout nějaké auto. Afrika je rozlehlá a vzdálenosti velké. Navíc – do národních parků vás bez auta ani nepustí. Vstupné do parků je další věc, která vám zvedne rozpočet. Není laciné, ale jeďte do Afriky, abyste se nepodívali na zvířata. V některých zemích existuje systém věrnostních karet, které opravdu ušetří dost peněz.
Další peníze už jsou pevně ve vaší moci. Co se týká ubytování, nejlevněji to jde ve vlastním stanu v kempu. Je to i můj nejoblíbenější způsob. Ve stanu totiž můžete cítit svět kolem vás. Slyšíte noc, vnímáte svítání. Zkrátka a jednoduše – nejedu do Afriky, abych se zavřel mezi čtyři stěny.
Jídlo je taky možné pořídit za ceny jako u nás. A je opět jen vaše rozhodnutí, jestli chcete zkusit skvělý steak v restauraci nebo se spokojíte s tím, že si budete vařit. Ovšem nezkusit báječný steak z kudu nebo impaly by byla velká škoda.
Obecně se dá říct, že 14 dní vás může vyjít na částku mezi 25 a 35 tisíci korun. Podle mého to není tak špatná cena. Jasně, do Chorvatska se dostanete i levněji, ale bez žiraf, slonů a divočiny.
Když můžete tábořit pod tak úžasným skalním masivem, který za soumraku září, jako by byl ze zlata, proč se zavírat do bungalovů...
Kam chci a co chci?
Tahle otázka je mnohem zásadnější než věc peněz. Když totiž od cesty čekáte něco jiného, než vám může nabídnout, budete zbytečně zklamaní. Takže – chcete zvířata? Nebo se chcete potkávat s lidmi? Lézt po horách, chodit pouští, být sami v divočině nebo mezi lidmi. Všechno tohle byste si měli ujasnit a třeba se i poradit s někým, kdo má zkušenosti, protože vám to může ulehčit plánování.
Jsou lidé, a já k nim patřím, kteří jsou nejšťastnější někde uprostřed parku mezi zvířaty a s co nejmenším počtem lidí kolem. Pak není nic jednoduššího než si vybrat zemi, kde takové parky jsou. Třeba Botswanu a její Central Kalahari Reserve nebo Namibii a park Khaudom. Ale pozor. To jsou opravdové divočiny, takže žádný servis. Ani kempy, ani tekoucí voda. Všechno s sebou. Kompromisem může být pěkný velký park, kde se můžete zavřít do malého tábořiště, kde je základní servis. Toalety, umývárna, společná kuchyňka. Ale víc nic. No jestli chcete lepší servis, zvolte velké kempy, kde najdete obchod i restauraci s bazénem. Ale potom si nestěžujte, že je tam moc lidí.
Mně se nejvíc osvědčilo vzít lidi, kteří míří do Afriky poprvé, na takovou „Tour de Africa“. Cestu, která jim ukáže „okýnka“ ke všem možnostem, které nabízí. Chvíli parky se zvířaty, chvíli oceán, chvíli vysoké hory. Vyzkoušejí si, co jim svědčí nejvíc a při případném návratu už vědí, co přidat, co ubrat.
Když víte, do kterého parku a kempu jet, může se vám poštěstit, že na návštěvu přijde třeba nosorožec. Jednou se jich kolem nás popásalo osm. Podobných míst ale rychle ubývá. Tahle ne příliš dobrá fotka je stará 12 let...
Malé i velké strachy
Když někdo jede do Afriky poprvé, mívá malé i větší strachy. Ty největší bývají ze zvířat. Ani ne tak z velkých, ale z těch malých. Někteří lidé mají pocit, že sotva vystoupí z letadla, vrhnou se na ně všichni hadi, štíři a pavouci, co jich tam je. To je samozřejmě omyl. Oni tam všichni jsou, ale poslední, po čem touží, je potkat se s lidmi. Je dobré stále myslet na to, že se v každém okamžiku můžete potkat s hadem, štírem, pavoukem. Ale neděsit se toho. Stačí na ně nesahat, držet se aspoň metr od nich, a nic se vám nestane. Není potřeba kazit si Afriku zbytečnými strachy.
Co se týká velkých zvířat, je to ještě jednodušší. Parkem na safari se vyjíždí autem. Buď vlastním, nebo s průvodci. Ti si ohlídají, abyste netropili hlouposti. Když jedete vlastním vozem, čas od času máte roupy. A někdy si neuvědomíte, že nejste v zoo. Na tuhle zdánlivě jasnou věc lidé zapomínají překvapivě často. Prosím, nedělejte to. Zvířata jsou zvyklá na auta, proto před nimi neutíkají. Jenže když vystoupíte, už nejste auto. Už jste opěšalý člověk. A potenciální nepřítel nebo kořist. Často pak přichází útok, zranění, někdy i horší věci. Takže pamatujte – park není zoo, i kdyby vám to tak tisíckrát připadalo.
Z podobných krasavců strach mít nemusíte. Tenhle se mi schoval pod stanem. Když dáváte pozor, stačí jen stoupnout jinam, a jste v pohodě.
Praktické rady
Vízum do zemí, kam je to potřeba, si vyřídíte na ambasádách, případně s tím pomohou konzuláty. V tom případě si připlatíte, ale jste úplně bez starostí. Pokud jedete s dětmi do 18 let, budete možná potřebovat rodný list přeložený do angličtiny, případně souhlas rodičů, pokud to není vaše dítě. Země jako JAR od této praxe už ustupují, ale okolní státy se toho zatím drží. Je dobré a důležité si to ověřit. Překlad vám udělá jakýkoliv soudní překladatel – tohle je důležité, protože úředníci slídí po kulatém razítku. Bez toho vás vůbec nepustí do země.
Nevozte s sebou moc věcí. Není to potřeba. Sám vozím tři trika a dvoje kraťasy. Jenže chápu, že tohle řešení není ideální pro každého. Obecně ale platí, že čím méně věcí, tím líp. Kdybyste náhodou něco zapomněli, můžete si to koupit. A to, co máte s sebou, můžete pohodlně vyprat a usušit. Každá cesta se dá naplánovat tak, aby měla uprostřed a na pračku a sušičku. Jsou v každém velkém kempu. A pak – jste v Africe, když vyperete, uschne to jedna báseň.
Nejdůležitější je ovšem stan, spacák a karimatka. Stan je dobré mít dvouvrstvý. A tu vnitřní „ložnici“ s co největším podílem síťoviny. Hodí se to za horkých afrických nocí. Shodíte vrchní díl a máte alespoň trochu vzdušné spaní. Vrchní díl naopak co nejodolnější dešti. Často vás totiž může potkat opravdová záplava. Jednou jsme tábořili v Mosambiku a déšť se lil tak silně, že to vypadalo, jako by nám někdo vyléval vědra vody přímo na stan.
Karimatka je ideální samonafukovací. Mně bohatě stačí 2,5 cm. Jen na ni musíte dávat pozor, protože trny jsou všudypřítomné. A jsou všech tvarů a velikostí, takže vůbec není těžké ji propíchnout. A spacák podle období, kdy jedete. V létě lehounký, v zimě (červen-srpen) klidně pořádně teplý.
Nejezdím samozřejmě jen se stanem, spacákem a karimatkou. O dalších tipech na to, co s sebou si řekneme příště. Už plánujete, kdy poletíte?
- Martin Šíl
- Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.
Přejít do magazínu