Vzhůru do Afriky na vlastní pěst! Fyzička, nemoci a kriminalita - část 2.

 Škorpící se horši jsou africkým evergreenem. Samci jsou nervózní, stále si hlídají území, stádo a dokazují svoji sílu.

Lidé

Když se chcete potkávat s lidmi, musíte jim jít naproti. Pokud totiž trávíte většinu času v parcích, nemáte moc příležitostí je potkat. Dobrá příležitost jsou tržiště. Tam ovšem musíte nejprve přetrpět smlouvání. Nemylte se – já mám smlouvání moc rád. Ovšem to opravdové smlouvání z Afriky rychle mizí. Doby, kdy jsem v Zimbabwe smlouval dřevěné mísy a obchod začínal slovy „Give me some t-shirt and choose what you want“, aby potom chlapík s mým trikem v ruce s klidně řekl „OK, give me t-shirt and 100 dolars“. Tak tyhle doby jsou už pryč. Ale když máte štěstí, natrefíte na někoho, kdo má chuť tu starou hru hrát, můžete si udělat kamaráda. Ovšem bude vás to stát třena hodinu dvě času. Opravdové smlouvání totiž stojí čas. A to je na něm krásné, ale v dnešní wifidotykové době to jen málokdo ocení.

Berte stopaře. To je docela pěkný sport. Většinou se z nich vyklubou lidé jedoucí do práce. Vezl jsem kluka, co jel do stejného parku jako já, jenže on byl ranger. Taky holku, která zase spěchala na hraniční přechod, který já nemohl najít, takže jsme si pomohli navzájem.

Připravte se ale, že když zastavíte někde na vsi, jste v první řadě zdroj peněz. Všechny rady z průvodců – snažte se nevypadat jako bohatý turista – tak ty jsou dost těžko splnitelné. Možná ve velkých městech se vám podaří splynout s davem, ale když zastavíte na vsi, kde chcete koupit chleba, už to, že jste přijeli pronajatým autem, vás prozradí. Navíc v takových místech jsme bohatý turista každý. Takže lepší je netvářit se jako mistr světa, být milý a něco koupit. Osobně moc nerad dávám peníze zadarmo. Nemyslím, že by to bylo správné. Já si je musel vydělat, a tak by si je měli zasloužit i ti, kdo je ode mne chtějí. Takže jo, koupím tu židličku, fajfku, ovoce. Nebo mi jinak pomůže. Dávání věcí zadarmo ty lidi nezachraňuje, ale ničí.

 Tenhle kluk se o nás staral v dřevorubeckém táboře v Mosambiku. Kvůli dešti jsme se nedostali do parku Gorongosa, tak jsme přenocovali v lese.

Příšerný moribundus

Že chytí nějakou exotickou nemoc, to je veliký strašák všech, kdo by do Afriky rádi. Ale když si ujasníte, do kterých zemí chcete, jaké aktivity plánujete, do jakých oblastí míříte a s kým se budete stýkat, vyjde vám nejčastěji, že vlastně nic extra nepotřebujete. V rovníkových zemích je to samozřejmě složitější. Tam je zase výhoda, že na mnohé nemoci, jako na spalničky či tetanus, jsme běžně očkovaní. Někdy je vyžadováno očkování proti žluté zimnici, ale to jen v případě, že do země vstupujete ze státu, kde se nemoc vyskytuje. Přijíždíte-li z Evropy, očkování netřeba.

Pak jsou nemoci jako břišní tyfus, cholera a podobně, které vám doporučí očkovat u nás v očkovacích centrech. A to je nejlepší doba na důkladné zamyšlení. Jedete jen jako turisté a budete se většinou zdržovat v národních parcích nebo turistických resortech? Pak jsou tyhle vakcíny zbytečné. V případě, že si vaříte, ovoce si myjete a loupete, pijete vodu, kterou si koupíte v obchodě, je riziko, že byste se nakazili, minimální. Pokud budete bydlet s místními, pít ze studní, louží či jiných místních zdrojů, pak je očkování přesně pro vás. Dá se říct, že když jedete do zemí jako je Namibie, Botswana, Mosambik, Svazijsko, Zimbabwe, Zambie, nemusíte si s očkováním příliš lámat hlavu. V běžném režimu se zkrátka nedostanete do situací, ve kterých byste se mohli nakazit.

Jiná věc je malárie. Ta se vyskytuje v podstatě ve všech afrických zemích. Dokonce i v pouštní Namibii se najdou malarické oblasti. Proti této nemoci se neočkuje. Profylaxe se užívá ve formě tabletek. Předepíše vám je každý lékař. Jejich užívání je dost individuální záležitost. Někdo vedlejší účinky má, někdo ne. Zažil jsem děti, které byly úplně v pohodě, i dospělé tři týdny v depresi. Jak říkám, individuální volba.

 Jedním z míst, kde vás může potkat malárie v Namibii, je park Etosha. V únoru bude pravděpodobně plný deště a na olověném nebi budete moci zahlédnout letící plameňáky.

Mám na to fyzičku?

Určitě. Proč jsem si tak jistý? Protože to, co chcete v Africe podnikat, řídíte vy. Nejste-li stavění na chození, neuděláte ani krok. Když se bez něj naopak neobejdete, všude se dá nějaký výlet, výšlap či túra udělat. A pokud uvažujete o něčem extra – vylézt na vodopád Tugela Falls, dát si čtyřdenní trek v buši mimo cesty a kempy, sestoupit na dno druhého největšího kaňonu na světě nebo se potápět se žraloky – to vždycky můžete promyslet dopředu a připravit se na to.

Pro „standardní“ cestu do Afriky není žádná extra kondice potřeba. Někdy se směju, že k základním dovednostem při cestování Afrikou je schopnost sedět v autě. Je to tak. Dlouhé přejezdy jsou v podstatě na denním pořádku. Je to velký kontinent, jednotlivé země jsou mnohem rozlehlejší než naše srdce Evropy. A tak je třeba počítat s tím, že najedete tisíce kilometrů. Záleží jen na vás, jak velký kus dané země chcete projet, poznat víc zemí nebo vám bohatě stačí detailně prozkoumat jen malý kousek. I v tom případě ale počítejte se spoustou kilometrů. Ve velkém parku najedete při safari klidně 250 kilometrů denně.

 Na treku se můžete utábořit třeba pod velkým mahagonovníkem jako my. V podvečer se nedaleko nás přišli napít sloni.

Kriminalita

Základní věc, která platí – v parcích je bezpečno. O tom nemusíte přemýšlet, tak to zkrátka je. Nemusíte se bát o své věci zanechané ve stanu nebo v autě za oknem. Národní parky a rezervace jsou z hlediska kriminality úplně jiným vesmírem než okolní Afrika. Stan vám může vybrat pavián, ale nikdy zloděj. Ve městech je to jako všude jinde na světě. Okrást o peněženku vás můžou stejně v Praze, Chomutově nebo v Pretorii či Gaborone. U velkých nákupních center, kde si budete dělat zásoby na další cestování, je parkování bezpečné. U menších obchodů se vždycky najde nějaký člověk, který si sehnal žlutou vestu, a hned jak zaparkujete, dušuje se, že pohlídá vaše auto. Obecně se to vyplatí. Dáte mu pár kaček a nemusíte se bát, že přijde jeho kolega s drátem v ruce. Já jim tedy raději kupuju jídlo nebo pití.

Velká města jsou samozřejmě nebezpečnější. Musíte si opravdu hlídat věci. V Durbanu na pláži může vždycky přiběhnout maník a ukrást vám batoh položený v písku. To se mi ale stalo i v Kadani na koupališti. Po setmění bych ale do centra s foťákem na krku asi nešel. Tak to zkrátka je.

Když ale chcete Afriku, nejezděte do velkých měst. Ta jsou evropská všude. A mimo aglomerace jste v pohodě. Buďte ostražití, ale nebojte se, že by vás všichni chtěli přepadnout.

 Na pláži u města St. Lucia se nemusíte o své věci bát ani trochu. Naproti tomu třeba v Durbanu (3,5 miliónu obyvatel) jsme museli honit lumpa, kterému se líbil náš batoh.

Praktické rady

Je dobré rezervovat věci dopředu. Campsity v parcích bývají někdy dost plné a nezřídka se stává, že když přijedete bez rezervace, je málo místa. Pokud jste jen sami, nebývá to problém. Pro desetičlennou skupinu už může být těžké najít nocleh. Takže i když je to pro nás nezvyk – rezervujte.

Kromě trochy oblečení se hodí i trocha nádobí. Velké parky mají v kempech mají vařiče, je ale prozíravé vézt si svůj. Praktičtější je na „napichovací“ bombičku, jsou lépe k sehnání než bomby se závitem.

Elektřina je k dispozici jak na campsitech, tak v kuchyňkách a sprchách. Zásuvky jsou britské. Redukce se asi nevyplatí vozit z Čech, protože často nepasují (i ty drahé). V parcích i v supermarketech se dají koupit laciné a padnoucí kusy. Dobře se hodí měnič do auta. Ze zásuvky zapalovače udělá 240 voltů na nabití třeba notebooku či připojení prodlužováku s několika nabíječkami. Hodí se zejména při dlouhých jízdách ať na safari nebo přejezdech mezi parky. Vozím ho vždycky, často je potřeba dobíjet nejen přes noc v zásuvce.

A základ všeho – kvalitní zavírák s otvíráky a vývrtkou. A ovšem lžíce. Nůž a lžíce – co chtít více….