Zkratka „MRE“ nebo také „Meal, Ready-to-Eat“ / „Jídlo připravené k okamžité spotřebě“ je moderní polní jídelní dávka, jenž je poměrně lehká a slouží jako jednodenní jídlo pro jednotky v poli či kdekoliv jinde, kde nejsou dostupné běžné kuchyně.
Není to tak dávno, co si vojenské jednotky musely vystačit se standardními konzervami ohřívanými na ohni. A opět to není tak dlouho v historii, kdy se museli spokojit jen s fasováním přímo masa, luštěnin a kávy. MRE sice nejsou stále dokonalé, ale určitě s nimi hladem neumřete.“
I když by měly být drženy na chladném místě, není nutné je jíst teplé. V nouzi se dají zhltnout i tak. MRE nahradily MCI v plechovce (Meal, Combat, Individual rations / Bojové jídelní dávky) a to v roce 1981 a je to i následník lehčích LRP dávek z Vietnamu vyvinutých zde ze strany USA pro jeho Special Forces a hlídky Rangerů.
MRE ale nejsou jen jídlem pro profesionály, ale bývají distribuovány (klidně i letecky shozem) v ohrožených oblastech pro civilní obyvatele.
Kdy a kde MRE vznikly a jaká je jejich historie?
Informace o prvních jídelních dávkách pro USA vojáky pocházejí již z doby Americké války za nezávislost, kdy bylo kongresovým výnosem ustanoveno, že každý voják musí dostat dostatek jídla k tomu,aby fungoval dobře minimálně jeden den. Obvykle šlo o hovězí, hrách, rýži, … Během Americké občanské války přešla US armáda na věci v konzervách. Později se objevily sady, jenž se fasovaly kompletní a obsahovaly maso v konzervě, chleba, kávu, čaj a sůl. Během první světové války byly konzervy nahrazeny pro změnu lehkým a zakonzervovaným jídlem (sušením či nasolením). To vše v rámci ušetření váhy a aby vojáci mohli nést více zásob když se přesunují po svých. Okolo Druhé světové války se objevila řada nových polních dávek včetně těch nazvaných „Mountain ration“ a „Jungle ration“. Ale jak se šetřilo ke konci války a poté i za války Korejské se distribuovaly hlavně dávky jako těžké konzervy typu C ať již dané jednotky operovali, kde chtěly. Ještě během druhé světové bylo do Pacifiku odesláno na 100 milionů konzerv spamu. Použití konzervované dávky s vodou pokračovalo i během Vietnamské války (to ale s vylepšenou MCI polní dávkou).
Ale již tehdy se objevily problémy a zkušenosti, co se datovaly ještě před Druhou světovou války a jenž Pentagonu potvrdily, že prostě poskytnout nutričně vyvážené jídlo v poli nestačí. Lidé v různých místech po zemi měli v jiných geografických lokacích jiné nároky na živiny a chtělo to i jiné složky jídla, aby tato kombinace byla dlouhodobě chutná a poživatelná. Navíc, v závislosti na chutích dané osoby se často stávalo, že celou dávku snědli najednou. A co bylo nejdůležitější – použití speciálních jednotek na extrémních místech po světě a jejich nutnost nosit zvýšenou zátěž po svých si na dlouhých misích žádalo najít vhodnější alternativu. A to ideálně pochopitelně v co nejlehčí verzi.
V roce 1963 proto Ministerstvo obrany USA začalo vyvíjet „Meal, Ready to Eat“ / „Jídlo k rychlé konzumaci“. Tedy potravní dávku, jenž bude spoléhat na moderní postupy při výrobě a balení v rámci vytvoření co nejlehčí dávky. Tím pak bude všude nahrazena dávka MCI (konzervované maso atd. jako bojová dávka jednotlivce).
V roce 1966 to vše vedlo k dávce LRP (Long Range Patrol), což bylo dehydrované jídlo / maso, uložené ve vodovzdorném lehkém pouzdře. Stejně ale jako třeba v případě „Jungle“ dávek, byla to věc drahá a vyžadovala extra-skladování proti běžným konzervám. Nakonec se tedy moc nepoužívala.
Jak šel čas, tak v roce 1975 začal vývoj založený na dehydrovaném jídle opět s plastovým pytlíkem – šlo o Abdula Rahmana (jenž za to dostal metál). Jeho verze je již MRE tak, jak je známe, a pro speciální jednotky se začala vydávat k roku 1981 a i pro standardní jednotky v roce 1986 s omezeným menu dvanácti jídel.
I když by si to bezpochyby velká část z vojáků (i trampů) přála, tak některá jídla a věci do MRE ani při největší snaze nikdo nedostane. Jedno z nich je pořádný hamburger a další zase pizza. I to je asi důvod, proč nejsou MRE dlouhodobě oblíbená – některá jídla a chuti i vůně tam modernímu gurmánovi prostě chybí.
Jsou MRE stále ve vývoji?
I když to vypadá na první pohled neuvěřitelně, faktem je, že ano, MRE jsou ve stálém vývoji již od roku svého uvedení. Mimochodem, v roce 1990 byl přidán i legendární bezkouřový ohřívač (FRH / Flameless Ration Heater), což je vodou aktivovaná exotermická reakce, jenž produkuje teplo a umožňuje tak ohřát jídlo i ve velmi stísněných podmínkách / bez možnosti rozdělat oheň. Během testů v těchto letech se lidé ve službě dožadovali větších jídelních dávek a více typů jídla. V roce 1994 se objevila i komerční verze s obrázky, aby dané jídlo skutečně pochopily i děti. Pro nejídelní komponenty byly zvoleny biodegradovatelné materiály (jako jsou příbory a ubrousky). Počet menu se zvýšil v roce 1996 na 16 (nyní již i s vegetariánskou verzí), dále pak 20 menu v roce 1997 a 24 menu v roce 1998. Tato hodnota se nicméně zachovala dodnes – systém má 24 typů jídla a k tomu cca 150 dalších věcí. Právě tato variabilita umožňuje najít i členům z rozdílných světových jednotek i kultur a věrouk něco nejen poživatelného, ale rovnou chutného.
Jídelní dávka MRE se původně vyráběla a distribuovala ve tmavě hnědém vnějším pytlíku a to mezi lety 1981-1995, jelikož byla určená do mírných lesů a plání Střední Evropy. V roce 1996 byl obal nahrazen vnější barvou světle hnědou / krémovou, jenž se lépe hodilo do pouští Středního Východu. Roku 2000 byl přidán i typ Bean Burrito / Fazolové burrito a v roce 2006 se zde začaly objevovat i dehydrované nápoje. To byly totiž doby, kdy vojenské jednotky začaly být závislé spíše na vodě v hydratačním vaku, nežli na standardní polní láhvi. Tímto nemohli používat ani odměrky na polních lahvích pro správné namixování nápoje (byly na víčku), nemluvě o tom, že i polní láhev se dala celá umístit do chemického ohřívače.
V poslední době jsou MRE vyvíjeny s ohledem na zásady zdravé výživy díky institutu IOM / Institute of Medicine (Institut medicíny) a bere se do úvahy Dietary Reference Intake / Doporučený denní příjem. IOM třídí a bere členy služby jako „vysoce aktivní mladí muži věku 18-30“, jenž obvykle spotřebují 4 200 kalorií denně, ale během boje snědli jen 2 400 kalorií denně, čímž se dostávali do negativní disbalance. K tomu docházelo tehdy, když členové ozbrojených sborů neměli čas / nestihli / nechtělo se jim konzumovat celou dávku. Objevily se také manipulace s konkrétním jídlem a s jeho distribucí makro-nutrientů, aby se zvýšil počet kalorií na dávku, ale další studie uspořádané naznačují, že četní vojáci stále nepřijímají svůj doporučený standard. Prakticky neustále se tak šachuje s kořením / přísadami / příslušenstvím, aby se dávky neměnily ale voják ji celou skutečně snědl.
Navíc, USA armáda poslední dobou testuje tzv. Assault dávky prototypy. Jako jsou třeba „First Strike Ration“ a tyčinka „HOOAH!“ pro elitní / speciální jednotky. Ty jsou lehčí jako MRE a nevyžadují přípravu + vždy se dají jíst za pochodu.
Ani MRE ale nejsou prosty afér – v červenci 2009 se muselo stáhnout 6300 mléčných koktejlů v prášku různých chutí, jelikož v nich byla salmonela.
Kolik energie mi MRE dodá, jak dlouho vydrží a jak dlouho je mohu jíst?
Každé jídlo poskytuje asi tak 1200 kalorií a jsou zamýšleny tak, aby je voják / civilista jedl nejdéle po 21 dní (za předpokladu, že logistika obstará normální zásoby, ze kterých půjde vařit), toto je asi otázka morálky pro řadu vojáků nežli jiný důvod.
Dávky typu MRE mají při dodržení všech skladovacích doporučení minimální životnost tři roky. To se může měnit podle skladovacích teplot.
Nároky na balení jsou velmi velké – MRE musí přežít shoz padákem z výšky 380 metrů a nepadákový shoz z výšky 30 metrů. Balení musí vydržet tři a půl roku při 27 °C, devět měsíců při 38 °C a kratší dobu i při 49-51 °C. Neustále se řeší nové typy balení, látek a jídel v rámci co nejlepší trvanlivosti a odolnosti.
Uvažuje se i o tom, že se použije zein (prolaminový protein u rostlin) k náhradě fólie, jenž se dá ve srovnání s ním poměrně snadno propíchnout, vede teplo a také se leskne, čímž může vojáky prozradit.
Každé MRE váží 510 až 740 gramů v závislosti na jídle. Jelikož MRE obsahují vodu, jsou těžší jako dehydrované / na mraze sušené věci poskytující srovnatelný objem kalorií.
Nutnost vzniku MRE je zřejmá – armáda často operuje v místech, kde je těžké zajistit zásobování a logistiku. Tím samozřejmě trpí rozmanitost kuchyně a morálka osob nucených jíst stále dokola to samé. Díky MRE si ale i vojáci v nejtěžších podmínkách mohou dopřát teplé jídlo / horký nápoj klidně i třikrát denně.
Co MRE standardně obsahují?
Standardně každé MRE obsahuje tyto věci:
- hlavní jídlo
- vedlejší jídlo
- dezert či snack (komerční sladkosti, sušenky, tyčinky…)
- krekry nebo chleba
- krém nebo sýr, želé či burákové máslo
- nápoje v prášku (vonící po ovoci, kakao, instantní kávu i čaj, sportovní drinky, mléčné šejkry, …)
- nádobí (obvykle plastová lžička)
- FRH / Flameless radiation heater / bez-kouřový chemický ohřívač
- pytlík na míchání nápojů
- mezi příslušenstvím pak jsou: xylitolová žvýkačka, vodovzdorné sirky, ubrousky, toaletní papír, vlhký ubrousek, koření (sůl, pepř, cukr, smetana, Tabasco, kávový prášek)
Řada věcí zde se uměle obohacuje o makro-nutrienty. A USA ministerstvo doporučuje / vyžaduje, aby bylo MRE nahrazováno co nejčastěji jídlem čerstvým.
Mohou i civilní lidé používat MRE?
MRE byly již nesčetněkrát distribuovány i mezi civilní obyvatelstvo v případě nějakých těch přírodních pohrom. Kupříkladu v případě hurikánů Katrina, Ike a Sandy, ale také v případě tornád (jako třeba známý Super Outbreak v roce 2011).
Použití dávek ze strany civilních lidí ale bylo dost často probíráno a uvažováno posléze. Jde o to, že tato dávka je navržena pro bojové podmínky mladých hochů (jenž ve službě spálí mnoho), takže jejich použití při sedavém stylu pohromy není ideální a je zde i vysoký obsah tuku 52 g na 100 g + soli. Tedy shrnuto a podtrženo, to poslední, co tento stále tučnější národ potřebuje.
Během let se objevily i četné varianty na MRE (ABOMM třeba: Aircrew Build to Order Meal Module, tedy dávka určená pro piloty a řidiče tanků). Objevily se také věci košer a halal typu. Objevil se ale i HDR (Humanitarian Daily Ration) pro utečence. Je tu i verze pro extrémní zimy Meal, Cold Weather (MCW). Vězni zase mají nárok na Meal, Alternative Regionally Customized (MARC). Jídlo typu Meal, Long Range Patrol (LRP) je v kostce totéž, co MCW, ale s jiným příslušenstvím. A existuje i Tailored Operational Training Meal (TOTM) pro méně náročné tréninkové seance. Jídlo Unitized Group Ration (UGR) slouží k živení většího počtu lidí, je to ale stále vlastně MRE. Existuje i extrémně přenosná survivalová verze pro piloty Food Packet, Survival, General Purpose, Improved (FPSGPI) a obdoba pro lodě - Food Packet, Survival, Abandon Ship (FPSAS).
Proč je na USA MRE varování, že se nesmí prodávat?
Jako reakce na neautorizované prodeje dávek civilním lidem americké ministerstvo obrany začalo jídlo vybavovat i potiskem:
„U.S. Government Property, Commercial Resale is Unlawful“ / „Majetek vlády USA, komerční pře-prodávání je nezákonné“.
Navzdory této hlášce neexistují zákony, jenž by prodeje těchto věcí opravdu zakazovaly, s jedinou výjimkou ovšem, platí to pro vojáky ve službě. I když se vláda pokoušela zarazit prodeje MRE na eBay, web se rozhodl, že prodeje umožní i nadále, jelikož vláda USA mu nebyla schopna ukázat jediný zákon, co by to zakazoval. Jak řekl mluvčí eBay: „Dokud nebude přijat zákon, jenž prodeje vojenských dávek zakazuje, nebudeme zabraňovat jejich prodejům.“ I když nejsou MRE apriori kontraband, získávání a prodej ze strany vojenských osob již je a to podle Uniform Code of Military Justice Article 108.
Vyšetřování v roce 2006 ze strany USA armády a vlády skutečně nalezlo několik případů, kdy byly tyto dávky pře-prodávány pro zisk. Jde o to, že MRE jsou placené z daní poplatníků, takže se očekává, že se zkonzumují pouze autorizovanými organizacemi a aktivitami. Logicky pak z toho pro vládu plyne, že když jsou veřejně k prodeji, tak jde o plýtvání daněmi a dost možná je za tím i kriminální aktivita. A jelikož je většina prodávaných dávek zde starší či blízká expiraci, je možné, že je někdo využil po nalezení ve vyhozené formě.
Vtipné na tom celé je, že lidé ze světa zde platí 86,98 USD za 12dílné balení MRE (7,25 USD kus), což je mnohem více, nežli kdyby si to přímo koupili od oficiálního armádního dodavatele (v čemž vám nikdo nebrání samozřejmě ani když jste civilní osoba!). Tyto prodávané na síti se však liší v některých drobných detailech jako třeba design krabice či typ lžičky.
Některé země ale vojenské MRE zakázaly – třeba na Filipínách si je nekoupíte veřejně.
Je to paradoxní, ale navzdory faktu, že jsou MRE již samy o sobě poměrně malé a lehké, vojáci je dosti často stran kompletní konzumace flákají – mění věci, jenž jim chutnají za jiné, takže si pak sice lépe pochutnají, ale zdravá a vyvážená výživa dostane na frak. Člověk nemůže žít jen z čokoládových tyčinek, že ano...
Co znamenají data na MRE?
Veškeré bedny s MRE i výrobky samotné bývají označeny datovým kódem. To je číslo data produkce (v americkém formátu) a sestává se u prvních dvou čísel z měsíce, dalších dvou dne a poslední čtyři jsou rok: třeba 24. 11. 1996 byste četli jako: „11/24/1996“. Za tím následuje číslo dávky, tj. další čtyř-číselný kód, v němž je i datum (0 je rovna 2000 či 2010., 1 je 2001 a 2011 a 9 zase 1999 či 2009. Další tři čísla jsou číslo dne v daném roku (001-366). Číslo „1068“ tedy bude 68., den roku 2001 / 2011 , čili březen 9. 2001 anebo březen 9. 2011.
Datum balení na krabici je dvou-číselné a udává měsíc a rok (oba po dvou místech). Takže říjen 1991 bude uveden jako „10/91“. Bedny jsou prohlédnuty a ochutnány tři roky po výrobě. Když projdou, tak dostanou inspekční datum (stejné stylem jako datum balení). Zásoby by se měly optimálně držet na co nejchladnějším a nejsušším místě. Po pěti letech jsou vyhozeny.
Za co jsou MRE nejvíce kritizovány?
Jedny z prvních MRE jídel nebyly příliš dobré. Tímto si hned vydobyly označení „Meals Rejected by Everyone“ (Jídla odmítnutá všemi) a „Meals Rarely Edible“ (Jídla sotva k jídlu). A dokonce se objevila i hláška „Meals Rejected by Ethiopians“ („Jídla odmítnutá Etiopanci“) podle hladu v těchto místech mezi lety 1983-1985. Leckdy docházelo i k tomu, že konkrétní dávka měla své přízvisko. Tak třeba frankfurtské párky distribuované po čtyřech tehdy byly přezdívány „Čtyři prsty smrti“. I když se kvalita MRE během let rapidně zlepšila, řada z přezdívek mu zůstala. Občas mu dokonce někdo říká „tři lži v jednom – není to jídlo, není připravené a nedá se jíst“.
Byly též nazývány jmény a slovy, jenž ve slušném magazínu nemůžeme publikovat, ale uvádíme je pro znalé jazyka Shakespearova v rámci kompletnosti:
- Meals Requiring Enemas – mají totiž nízký obsah vlákniny a způsobují proto zácpu u některých. V rámci kompenzace je to vyváženo tím, že sušenky zde obsahují více rostlinné složky, aby trávení podpořily.
- Meals Refusing to Exit
- Meals Refusing to Excrete
- Massive Rectal Expulsions
Objevila se během let také fáma, že žvýkací guma obsažená v MRE obsahuje laxativum. To je pochopitelně lež – je tu ale xylitol, což je sice laxativum, ale jen velmi mírné.
MRE se dokonce stalo vděčným cílem komiků: Al Franken řekl na to téma vojskům v Iráku: „Už jsem měl páté MRE a u žádného z nich jsem nezpozoroval žádnou ústupovou strategii!“
Existují také všelijaké pověry okolo jedné sladkosti (lízátka Charms Blow Pops), jenž jsou u některých menu a jenž snědené přivolávají špatnou karmu.
V březnu 2007 noviny The Salt Lake Tribune pozvaly gurmánské kuchaře a nechaly je ochutnat 18 MRE jídel. Žádné z těchto jídel se pak nedostalo s hodnocením v průměru nad známku 5,7. Nejhůře dopadla „kuřecí fajita“ v průměru jen s 1,3 bodu.
Faktem je také to, že americké MRE mají menší cenu: v Afghánistánu mezi mezinárodními jednotkami se základní francouzské tří-chodové menu(cassoulet, jelení paté, …) prodávalo za minimálně pět amerických. To hovoří jistě za vše…
- Petr Hájek
- Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Přejít do magazínu