Kdysi dávno se pro spaní pod širákem používala měkká podesta. Zkrátka se vybralo nejměkčí a nejrovnější místo, navrstvil se přírodní materiál typu – tráva, mech a mohlo se spát. Dnes jsme už trochu rozmazlení. Představa spaní venku bez postele na tvrdé zemi nás často doslova děsí. Proto s sebou na výlety nosíme tak zvané karimatky. S původní pěnovou verzí přišla firma Karrimor, proto karimatka. Od těch dob ale opět uplynulo pár let a klasickým karimatkám pomalu zvoní hrana. Nahradily je samonafukovací karimatky.
Samonafukovací? To jako vážně?
Celý koncept připomíná film žánru Sci-fi a však realita je velmi lákavá. Tyto karimatky poskytují nejlepší možnou cestu za izolací, komfortem a velikostí. Jak se povedlo zkombinovat veškeré tyto vlastnosti dohromady? Může zato především materiál a velmi dobře zvolený izolant, ale o tom až za okamžik. Nejdříve bychom se měli s karimatkou seznámit. Prakticky jde stále o stejný záměr – zpříjemnit pobyt v přírodě. V rozloženém stavu má karimatka rozměry jako její starší sestra. Tedy v ideálním případě cca 60 x 200 centimetrů. Co je velmi zajímavé, jsou rozměry ve složeném stavu. Zatímco obyčejnou bychom museli rolovat do nepříjemného a špatně skladovatelného tvaru válce s velkým průměrem, tuto prostě složíme do rozměru 60 x 22 centimetrů. Působivé, že? Váha je sice trochu větší, můžeme mít karimatku, která má 1,5 kilogramu, ale i 3 kilogramy. To vše však dokáží vyvážit skvělé vlastnosti. Jak taková karimatka funguje v praxi?
Otevřít a zavřít
Po volbě vhodného a možná co nejrovnějšího místa bez kořenů a kamení, můžeme rozložit karimatku. V jednom z rohů nalezneme speciální ventil. Tento ventil se pootočením otevře, čímž se karimatka začne nafukovat. Může zato pěnový materiál s extrémně otevřenými póry, který je uzavřen v nepropustné tkanině. Ve složeném stavu se zavřeným ventilem jsou tyto póry stlačeny. Po jeho otevření se začnou okamžitě rozpínat a tím natahují vzduch – karimatka se nafukuje. Po nafouknutí karimatky ji musíme vlastními silami dofouknout do požadované tvrdosti, abychom dosáhli co nejlepšího komfortu - následovně ventil uzavřeme. Ráno jej opět otevřeme a začneme karimatku rolovat směrem od konce, abychom vytlačili co nejvíce vzduchu. Konečná velikost karimatky záleží především na preciznosti skládání. Pozor s dofoukáváním karimatky. Nesmíme ji přefouknout, aby byla zbytečně tvrdá.
Je jich mnoho
Samonafukovacích karimatek existuje opravdu velké množství. Od těch levnějších po ty dražší. Liší se především svou tloušťkou, která částečně určuje i spánkový komfort. Klasické, které jsou k dostání, mají od 2 do 4 centimetrů. Bohužel se za nejpohodlnější považují ty, které mají od 8 do 10 centimetrů. Tato tloušťka se odráží i na celkové hmotnosti karimatky, na což musíme myslet. Proto je lepší, pokud budete karimatku nosit v batohu, spokojit se s tloušťkou například 3,8 centimetru. Tato tloušťka, při dobrém materiálu a rozumném dofouknutí, poskytne dostatečné pohodlí pro spánek. Izolantem je v případě samonafukovacích karimatek samotný vzduch, což je geniální. Při nákupu si vždy dejme pozor na protiskluzové úpravy karimatek, které se budou hodit při spánku na nakloněném povrchu. Zároveň si prohlédněme ventily. Plastové se snadno rozšlápnou, kovové jsou lepší. U ventilů je třeba zmínit i zvláštní konstrukci, díky které se do něj nedostanou nečistoty, které by mohly zapříčinit jeho ucpání. Tím bychom o karimatku mohli přijít. U výběru hraje roli i naše hmotnost. Například 70 kg není na 4 cm vysokou karimatku moc, 110 kg si už vyžaduje větší výšku – cca 6 centimetrů.