Mám to živě před očima. Hrdina z akčního filmu sáhne nenápadně k pasu, vytáhne nůž s čepelí černou jako noc a nemilosrdně jej prožene tělem nepřítele. Čímž mu nejspíš pokazil vyhlídky na tučnou odměnu od drogového magnáta. Je to jasné, také chci černý nůž, protože… No jo, proč vlastně? Ačkoli se povrchové úpravy čepelí produkují již tisíce let, často se setkávám s drobnou kontroverzí. Takže – proč se vlastně čepele opatřují povrchovou úpravou?
Pamatujete na článek ohledně ocelí v nožířství? Ne, doporučuji přečíst. Zkrátka a dobře, uhlíkové oceli jsou velmi slabé v odolnosti vůči korozi. Jelikož právě uhlíkové oceli byly v průmyslu, vojenství a dalších, již od prvopočátku, musel se vymyslet způsob, jak některé části nástrojů i nástroje samotné, ochránit před korozí. Tento způsob se jmenuje povrchová úprava. Dalším důvodem je snížení abraze a ano, také eliminace možných odlesků od čepele. Ale ruku na srdce – vyjímaje vojenských a některých zvláštních jednotek, to lidé mají spíše ze záliby nebo sběratelství.
První nerezová ocel byla vynalezena až v roce 1910. Pro nožířství pak 1960.
Jak to bylo?
Povrchových úprav je samozřejmě více. Než se k nim dostaneme, nabízí se otázka – jak to bylo dříve před vynalezením TiN, nebo DLC? Velice ve zkratce, povrchová úprava začínala už s používáním prvních uhlíkových ocelí. Účel byl jasný – zabránit korozi materiálu a částečně také vylepšit estetickou stránku nože, dýky a dalších. Původně se užívalo modření a černění, nebo potahování drahými kovy (zlato, stříbro, …). To, především během 2. světové války, nahradila metoda jménem parkerizace. Nevýhodou samotné oxidace za účelem začernění, nebo modrání čepele je totiž nedosažení potřebné tloušťky oxidace. Následovaly další metody, až k současným nejpoužívanějším TiN, nebo DLC.
Jak je to dnes?
Povrchové úpravy uvidíte nejčastěji u uhlíkových ocelí nožů, kde slouží jako ochrana před korozí. Povrchové úpravy můžeme rozdělit podle typu vrstvy, tedy organické a anorganické.
Mezi organické můžeme zařadit například poměrně novou technologii Blackfast®, která je velmi oblíbená a hojně používaná. Spolu s ní stojí na předních příčkách i Teflon®, nebo Black-T, který by měl mít větší abrazivní odolnost. Obě povrchové úpravy jsou velmi časté a spolehlivé
Druhou skupinou jsou anorganické povlaky, dělící se na nekovové a kovové. Zde bychom narazili například na manganofosfátování, oxidaci kovů, konverzní vrstvy, ale také na nitrid titanu, tedy TiN, který může mít odolnost až 80 HRC, což je téměř nezničitelné.
Je tedy dobré, nebo ne?
Taková otázka může zaznít v hlavě každému ze čtenářů. Odpověď? Pokud je povrchová úprava zvolena správně, je přínosem pro každou takovou čepel. Bohužel pokud se použije špatně, například DLC (Diamond Like Carbon, můj nejoblíbenější) na čepel z takzvaného bláta, nijak ji vlastně nepomůže. V tomto případě by se hodilo staré dobré české přísloví – házení perel sviním.