Řecko je dnes oficiálně známo jako „První Helénská republika“, a jde o výraz, co označuje prozatímní řecký stát, jenž vznikl během řecké války za nezávislost a to konkrétně proti Osmanské říši. Jde o výraz a termín výhradně historiografický, co shrnuje ústavní a demokratickou povahu revolučního režimu před zřízením nezávislého Království Řecka a jenž posléze spojí tuto součást řecké historie s pozdější Druhou a Třetí republikou.
Řada z klasických tradičních evropských tradic se dá vystopovat až do této republiky a tento starobylý stát na jihu Evropy vždy hrál lokálně důležitou úlohu v regionu. Řecká kultura také jak známo silně ovlivnila Římské impérium. Dlouho po úpadu Římské říše, většina Řecka spadala pod státní správu říše Byzantské (konkrétně to zde bylo mezi osmým a čtrnáctým stoletím). Poté je vystřídali v kontrole (přirozeně ne zrovna dobrovolně) ještě Srbové a po nich zase Otomani. Turkové si posléze udrželi kontrolu v regionu a to až do Řecké války za nezávislost mezi lety 1821-1832. To bylo dlouhé rozvláčné tažení zdánlivě bez konce, jenž bylo nakonec zdárně vyřešeno až po intervenci Ruska, spojených Britských ostrovů a Francie. První Helénská republika tedy byla oficiálně uznána k roku 1830.
Ani koncem 19. století ale nešlo právě o klidné vody – i v této době se zde totiž objevuje v hojné míře množství nepokojů a povstání ze strany civilního obyvatelstva. V této době totiž Řecko vyhlásilo válku Otomanské říši, jinak by totiž nemohlo skutečně osvobodit své řecky mluvící krajany v jiných provinciích stále pod jejich kontrolou. Jde o známou Řecko-Tureckou válku z roku 1897, jenž skončila porážkou. Řecko poté ještě bojovalo s Triple Entente (hist. Trojdohoda Ruska, Francie a Velké Británie z roku 1907 během První světové války a poději se pokusilo o získání a vybojování kontroly nad částmi Malé Asie z područí zbytků Tureckého impéria, jenž zůstalo po Řecko-Turecké válce mezi lety 1919-1922. I tato snaha skončila pro Řecko porážkou. Jde o periodu, jenž je známa jako „Řecká genocida“. A není tomu náhodou, protože je to historické období, kdy byly doslova stotisíce Řeckých obyvatel Malé Asie povražděny. Následoval v těchto místech masivní exodus zbytků Řeckého obyvatelstva z Malé Asie, čímž byl jednoznačně vyřešen dlouhodobý problém komu připadne kontrola nad těmito regiony.
I když bylo technicky bráno Řecko v období Druhé světové války diktatura, přesto tento stát zůstal na dobrých politických vztazích ze strany Anglie, ba co více, vzdoroval i pokusům vojsk Osy dobýt jeho území (šlo o Řecko-Italskou válku mezi lety 1940-1941 a ta skončila tak, že síly První Helénská republiky zahnaly Italy do Albánie). I když jejich území bylo nakonec přece jen později okupováno Nacisty, i zde zůstalo aktivní partyzánské hnutí (známé jako „Řecký národní odboj“) v oblasti celého Středozemního moře po zbytek celého celosvětového válečného konfliktu a snažil se vést nekonvenční válku s Nacisty, kde to jen šlo, což se jim dařilo do té míry, že si získali reputaci jako jedno z nejlepších hnutí odporu ve válce. To ale přirozeně neplatilo jen pro řecké síly přímo ve státě, ale i pro ty, jenž bojovaly v exilu po straně Spojeneckých armád. Toto tažení (a některé další faktory okolo) se pak finálně podepsaly na skupině s názvem „Sacred Band“ (řecky: „Ιερός Λόχος“) nebo též „Sacred Squadron“ („Svatá“, resp. „Požehnaná Skupina / Oddíl“). A šlo o speciální jednotky trénované v duchu Britských speciálních sil (British Special Air Service), díky čemuž vznikl i jakýsi prekurzor moderní jednotky Greek Army Special Forces (speciálních řeckých jednotek).
Ani po válce ale nemělo Řecko klid. Bylo zmítáno civilní válkou mezi komunisty a anti-komunisty a to po třicet let. Převrat v roce 1967 zajistil, že se do vlády dostala vojenská junta („Režim plukovníků“) jenž zůstala u moci až do roku 1974. Když poté konečně tento poměrně křehký režim zkolaboval, tak Řeky kontrolovaný Kypr byl napaden Tureckými silami. To byl krok, jenž finálně podpořil a založil masivní Turecký sektor v této oblasti (tj. severní část ostrova). Dnes tomu Turkové říkají „Turecká republika severního Kypru“ a logicky ji Řekové neuznávají. Označit tedy v těchto souvislostech vztahy mezi Řeky a Turky jen za napjaté je pak hrubým podhodnocením stavu.
Co se týče časů modernějších, tak Řecko je dnes již členem jak NATO, tak i Evropské Unie. Ozbrojené síly První Helénské republiky potom sestávají z První Helénské republikové konvenční armády, námořnictva i letectva. Každý z nich si přitom podržuje nemalý a komplexní arzenál konvenčních i nekonvenčních lidských sil i vojenského materiálu.
První Helénská republika byla z pohledu jejích maskovacích vzorů a kamufláží zdaleka nejvíce ovlivněna maskovacími vzory jiných států. Zejména v této věci stojí za zmínku Francie, Portugalsko a Spojené státy. Přesto ale, většina místních kamufláží je zcela jednoznačně orazítkována nezpochybnitelným lokálním koloritem a stylem o sobě vlastním. Během let ale řecké maskovací vzorky určitě nejvíce ovlivnila Francie a její „tenue leopard“ / Leopardí kůže let 1950. a poté portugalský maskovací vzorek M1963 („vertikální plaz“). Jak šel čas, v posledních letech se místní elitní jednotky řecké armády a námořnictva rozhodly adoptovat ni ěkteré z moderních variací na digitální kamufláže z USA.
Jaké během let Řecko používalo maskovací vzory?
Vůbec první řecký maskovací vzor produkovaný lokálně byla kopie legendární a známé francouzské „leopardí kůže“: „tenue leopard“ či také „lizard“ anebo „ještěrka“. To bylo maskovaní představené asi tak veprostřed let 1970. i tento design se zdá být, že používá původní francouzskou „laté“ barvu + kresbu i další odstíny shodné s originálem. Byla to věc tištěná na těžké bavlněné látce.
Jak už to tak v podobných situacích bývá, i zde se nakonec objevila varianta na originální francouzské maskovací vzory. Ta konkrétně tu zahrnovala variaci na původní francouzskou kresbu a to v podobě ještě více tvary rušící prvek v celkovém vzorku. I zde se ukázalo několik barevných variací, jenž variovaly od velmi sytě krémové až po jasně olivovou na pozadí. Všechny variace využívají stejných pletiv / podkladů a jedna unikátní záležitost je jakési „rozbodování“ nemalých částí z celého podkladu a též i zde velmi distinktivní a unikátní tvar i barva některých maskovacích pruhů + jejich přesah a propletení. V designu jsou patrné i přesahující se tahy tmavě hnědé a temně olivové. Tím vniká velmi unikátní design. Všechny typy se razily na kepru střední váhy mimochodem. Tento maskovací vzorek, stejně jako jako jeho pozdější přijaté pod-varianty, jsou všeobecně vnímány jako symbol a uniforma nejčastěji asociovaná s „První Helénskou armádou“. Najdete ji totiž jak na běžné armádě, tak i u letectva a námořníků. A nosili ji vícekrát během let, takže o to větší dojem stihlo maskování udělat. I když se na celou tuto třídu maskovacích vzorků veřejnost i sběratelé často odkazují prostě jen jako na „Řeckou ještěrku“, faktem je, že existovaly ještě i její četné podvarianty a to dobře zdokumentované.
Druhá série / varianta na „ještěrčí“ kamufláž byla přijata v době rozpínající se přesně mezi pozdními lety 1980 a časnými 1990. Tato variace je již vytištěná na tenké a lehké rip-stopové bavlně a faktem je i to, že tento typ a jeho design již není místně tak rozkouskovaný na jednotlivé body jako typ mladší, první. Tak či onak, i tato druhá verze maskovacího vzoru se objevila ve stejné variaci stran jeho barevného podání. To ale paradoxně nebylo záměrem, ale spíše v důsledku toho, že se tyto masivní zakázky celkem logicky nezpracovávaly všechny v jednom závodě.
Jako vyslovená maskovací zajímavost a drobnost pak působí následující maskovací vzor, je zřejmé, že i ten byl ovlivněn portugalským typem „vertikální ještěrka“. Ten se objevil v Portugalsku v letech 1960. A nejméně dva řecké maskovací vzory stejného vertikálního designu pochází z let 1970. (středních i pozdních). Jednoznačně nejčastěji viděná je ale verze od „32. Mariňáckého Regimentu“ (dnes 32. Námořní brigáda - „Ταξιαρχία Πεζοναυτών“). Jde o typ s hustými vertikálními proužky barvy modro-černé a dva odstíny zelenavě olivové + krémové pozadí. Tomuto typu se přezdívá v některých sběratelských kruzích „Řecké chaluhy“ kvůli zřejmé podobnosti s touto mořskou formou života. Co se týče nasazení, tak s tímto typem se dá setkat ca do let 1980.
Dalším vertikálním designem byl, i když již jen velmi nakrátko žijícím, typ označovaný jako „DYK“ (doslova „Řecké speciální námořní síly“). Ten obsahuje barevné schéma velmi podobné tradiční „zelené ještěrce“ (prvnímu typu z „První Helénské republiky“), má ale viditelně řidší uspořádání a velmi nečekané je i jeho zjevné vertikální zarovnání.
Jaké další maskovací vzory se ještě objevily na řeckých silách během let?
Cca do let 1990 se datuje tento maskovací vzor, jaký taktéž nosili členové DYK („Řecká námořní speciální jednotka“). Jde o typ „Americký les m81“.
Lidé spadající pod řecké letecké síly a námořní speciální síly zase občas nosili i tento maskovací vzor: jde o bývalý britský typ DPM určený pro trénink i nasazení.
Nedávno se mezi jinými jednotkami DYKu (řeckých námořních speciálních sil) objevila dokonce i kopie maskování „USMC MARPAT Temperate“.
Obdobně, u jistých námořních speciálních jednotek (DYK) + leteckých speciálních jednotek (31 MEE) se ukázaly ex-USA přebytkové pouštní kamufláže ve standardní USA pouštní trikolóře.
Asi tak okolo roku 2007 nadále se mezi některými řeckými armádními speciálními jednotkami zjevily i některé honosící se s „US Army Universal Camouflage Pattern (UCP)“. Je zřejmé, že je Řecká armáda nesmírně kosmopolitní.
