RF (VF) svařování syntetických textilií je moderní způsob, jak spojit dohromady textilní dílce bez použití šicích technik. Provádí se pomocí intenzívního elektromagnetického záření, kdy dochází k natavení syntetických vláken textilií a jejich následnému spojení. Oproti klasickému sešití má svařování hned několik výhod, spoj je pevnější, nehrozí uvolnění dílu při přetržení nitě ve švu, svařený spoj taktéž velmi dobře odolává vodě, výborně ho lze použít i k designovému ozvláštnění výrobku. Bohužel RF svařováním lze spojovat pouze některé moderní plasty a termoplasty, nelze ho tedy použít pro všechny druhy textilu.
Jak přesně vysokofrekvenční svařování funguje?
Metoda známá jako „RF-svařování“ („Dielectric Sealing“ - dielektrické svařování) či také „vysokofrekvenční svařování“ je proces spojení daných materiálů za pomoci elektromagnetické energie. Dvě elektrody vytvářejí oscilující elektrické pole jenž začne pohybovat s polárními molekulami v materiálu tak, aby se přeskupily do polohy nucené jim elektromagnetickým polem. Když se tyto molekuly pohybují, uvolňuje se energie ve formě tepla. No a když je aplikováno dostatek energie, způsobí to, že se molekuly začnou tavit a spojovat jedna s druhou. Přitom všem se vůbec neaplikuje teplo z vnějšího zdroje. Proces ale vyžaduje i určitou míru komprese a tlaku na daná místa, aby svár proběhl korektně.
Jaké materiály se dají vysokofrekvenčním svařováním svařit?
Některé z moderních termoplastů jsou pro dobrý vysokofrekvenční svár větší výzva nežli jiné a může k tomu být dokonce potřeba i speciální proces. Ať už se ale rozhodnete u nákupu právě toho svého výrobku pro jaký chcete, výrobce se samozřejmě vždy maximálně snaží doručit kvalitní zboží, jelikož nekvalitní, co v praxi nic nevydrží, nemá v divočině v extrémních podmínkách šanci.
Vysokofrekvenční svár lze tedy aplikovat na následující věci:
-
PET
-
PETG
-
PVC
-
Termoplastické polyuretany (TPU)
-
Polyuretany s otevřenými buňkami / makromolekulami
-
LDPE / EVA
Jaké faktory přispívají ke kvalitě vysokofrekvenčního svařování?
Ve hře je jich celá spousta a každý do jisté míry ovlivňuje sílu sváru a kvalitu izolace. Ovlivnit to může třeba toto: rozložení svařovacích nástrojů, velikost sváru, tloušťka materiálu, dobrá práce se strojem na vysokofrekvenční svařování, … To jsou asi ty nejdůležitější faktory ve hře o dobrý svár. Krása vysokofrekvenčního svařování je hlavně v jeho kompletnosti sváru. A když se vše použije a aplikuje správně, svár je pak i nesmírně pevný.
Každý výrobce vše navíc testuje v určitých testech – na propustnost, na tažení, opticky se ověří vše též, …
Proč dát přednost vysokofrekvenčnímu svařování před jinými metodami?
Co se týče práce s moderními textilními materiály, tak existuje zde několik přístupných alternativ právě pro vysokofrekvenční svařování.
-
vysokofrekvenční svařování versus šití – na rozdíl od šití poskytuje vysokofrekvenční svařování mnohem konzistentnější svár (a tedy posléze i vyšší nepropustnost vzduchu), nežli šití. Když se šije s běžnými vlákny, je to pro ně velmi stresující zkušenost a mohou prasknout. Vysokofrekvenční svařování stejnoměrně rozdistribuuje stres napříč celým materiálem a zajistí tak mnohem pevnější svár i vytrvalost spoje. Navíc zabrání tomu, aby se tam dostala jakákoliv vlhkost, vzduch anebo snad nepořádek (ať již během vlastního sváru či pak z okolí).
-
vysokofrekvenční svařování versus lepení – co se týče kvalitního a pevného sváru, tak i lepení je schopné zajistit uživateli dosti podobné výsledky. Na druhou stranu, jakékoliv lepení trvá řádově delší dobu nežli vysokofrekvenční svařování. A to ani nemluvíme o tom drobném faktoru, že při lepení se dnes často používají toxická rozpouštědla, ředidla a podobná neřádstva. Slepené švy také mnohem častěji utrpí kalamitu tehdy, když se lepidlo opotřebuje.
-
vysokofrekvenční svařování versus horký vzduch – připomínáme, že horkovzdušná pistole je metoda, jenž aplikuje teplo na vnější část zpracovávaného materiálu, čímž dojde k jeho částečnému rozpuštění. Tímto se materiál stane tekoucí a lepivý, takže když jej spojíte s jiným nebo jím samotným, vytvoří se pevné spojení. Jde o metodu sice opět velmi efektivní, to ale jen do určité tloušťky. Když totiž použijete svařování za pomoci horkého vzduchu, tak je ale problém, že se nedá použít na příliš tlusté materiály. Když je něco pro horký vzduch již příliš tlusté, roztaje to jen po okrajích, ale v centru již ne. Navíc to způsobuje, že se vnější vrstvy materiálu zbytečně pálí. Když se ale podíváte na zoubek metodě vysokofrekvenčního svařování, tak zjistíte, že ta začíná ohřívat materiály z prostředka a postupuje do vnějších stran, což je jednoznačný ideál.
Co bych měl ještě vědět o vysokofrekvenčním svařování?
I když by se to tak možná na první pohled nezdálo, je vysokofrekvenční svařování / dielektrické svařování / RF-svařování velmi vyzrálá metoda. Byla totiž vůbec poprvé použita již někdy okolo roku 1940.
Používat se zde ale dají pouze takové plastové látky, jenž mají dipóly (jen ty totiž se dají za pomoci vysokofrekvenčního svařování zahřát). Vše se obvykle provádí na stolici, jenž na obě strany aplikuje tlak. Frekvence je obvykle 27 120 MHz. Teplota sváru se ovšem při výrobě paradoxně většinou přímo ani nijak nekontroluje ale.
Vysokofrekvenční svařování je metoda, co je rychlá a relativně snadná. Zajistí jen minimální degradaci příslušného polymeru a k jejímu kladu je nutno připočíst i to, že když svařujete tlusté polymery, tak nevytváří žádný kouř nebo snad plameny (pozor! Uretany produkují při jakémkoliv vaření jedovatý kyanid). Ani objem vyžadované energie není nijak extrémní a navíc, většinou vysokofrekvenční svařování zajistí sváry, jenž jsou odolné na bakterie, vzduch i vodu.