Pojem „Slonovina“ (též „Ebur“) označuje zubovinu sloních klů. Ty jsou neobvyklé tím, že jejich stavba je zpočátku dutá (místo, kde zprvu rostou) a poté plná (špička). Slonovina je proslulá a velmi typická krémově bílou barvou, která po čase velmi lehce žloutne. Z hlediska svých materiálových vlastností jde o biologický materiál velmi hutný, pružný a tvrdý. Jejími zdroji dnes jsou typicky slon africký a slon indický. Ze slonoviny lidstvo odjakživa vyřezává nejrůznější předměty své potřeby i ozdoby: intarzie, knoflíky, figurky božstev, všemožné ozdobné drobné šperky, … Lidstvo používalo slonovinu již ve starší době kamenné (paleolit). A mimochodem, slovem „slonovina“ se velmi často označuje i rostlinná nepravá slonovina pocházející ze semen palmy slonovníku.
Prachobyčejného slona dnes zaručeně a spolehlivě pozná i jakékoliv náhodně vybrané dvouleté dítě, ale rozlišit mezi jejich jednotlivými druhy, to si již žádá znalejší osobu...
Jak poznám pravou slonovinu?
Slonovina má v první řadě velmi typickou texturu a barvu. Váš pocit z ní by měl být „plný“ a „těžký“ - viz kulečníkové koule z ní dříve vyráběné. Taktéž se pod prsty zdá slonovina hladká jako máslo, nikoliv zubatá a hrubá. U pravé slonoviny je na povrchu též tzv. patina (tohle ovšem není 100 % metoda odhalení, spíš pomocná). Slonovina je hladká a zářivá, k tomu mívá mírný nažloutlý nádech. Když ji lidé brali často do rukou (jde třeba o šachové figurky), může být až dokonce velmi do hnědého odstínu.
Na slonovině jsou rovněž linie (mnohem lépe patrné pod lupou) a to rovnoběžné a s drobnými nepravidelnostmi (jdou po celé délce výrobku). Přesně v pravém v úhlu na ně jsou pak tzv. Schregerovy linie (tvar „V“ nebo okolo předmětu).
Odlišit od sebe s jednoznačnou spolehlivostí produkty z tvrzeného plastu, kosti a slonoviny, to není až tak složité, jak by se zprvu zdálo. Stačí si k tomu zapamatovat několik dnes uvedených základních rad a již nikdo nikdy vám neprodá nic, co byste zrovna vy sami aktivně na trhu nehledali...
Slonovina se též dá snadno rozpoznat za pomoci tzv. žhavého testu. Prostě nažhavte první ostrý kousek kovu, jaký se vám dostane do ruky (obyčejný špendlík /hřebík je ažaž…), nahřejte jej nad zapalovačem/svíčkou/jakýmkoliv zdrojem ohně po ruce a až se rozžhaví, dotkněte se oním kouskem kovu daného předmětu – poté ještě navíc i k místu přičichněte. Když je předmět ze slonoviny, neucítíte nic + tento malý test mu nijak neublíží (pozor, nějakému hypermodernímu plastu by již ale jistě ublížit mohl!), pakliže ucítíte zápach jakoby po spálených vlasech, tak nejde o slonovinu, ale o kost.