Do přírody můžeme chodit ve skupince, ale stejně tak i sami. Pokud se rozhodneme venku přespat, musíme si vědět, jak to provedeme. Použití nouzového přístřešku je sice konstruktivní řešení, ale jeho výstavba může trvat celkem dlouho. Mnohem jednodušší je mít s sebou malý stan pro jednoho. I když cestujeme ve dvou, můžeme mít každý svůj malý stan. Že je to zbytečná zátěž navíc? Tak to jsme ještě neviděli moderní stany pro jednoho. Pojďme si je představit.
Lehký, malý, zkrátka skvělý
Největší výhodou stanů pro jednoho je právě ten fakt, že jsou jen pro jednoho. Co to znamená? Celková konstrukce je mnohem menší. Lépe se pracuje s prostorem a materiálu je podstatně méně. To vše vede k rapidnímu úbytku hmotnosti. Rozměry díky prutům zůstávají podobné, na což jsme ale zvyklí. Oproti ostatním stanům například pro dva nebo pro více osob, je hmotnost i poloviční. Standardně se dostáváme na 2 kilogramy. Je nutné si však dobře zvolit půdorys, který určuje vše ostatní. Jak dobře víme, celkem existují tři základní typy stanů – kopulový, tunelový a áčkový. Pro jednomístné stany je nejlepší volbou tunelová konstrukce. Jeho obdélníková základna skvěle poslouží potřebám jedné osoby. Jednolůžková postel také má jednu stranu delší. Kdybychom chtěli mít kopulovitý stan, museli bychom být minimálně dva, jinak se konstrukce nevyplatí. Skrývají se pod obdélníkem i další výhody?
Nestačíme se divit
Další skvělou věcí je prostorný vchod. Obdélníková konstrukce u tohoto typu stanu nabízí dvě možnosti pro vchod buď na krátké, nebo dlouhé straně. Vstup na dlouhé straně skrývá perfektní komfort při vylézání a zalézání do stanu. Spolu s ním mívají stany předsíňku, která však musí být podpořena dalším prutem, jinak se nejedná o předsíňku. Její absence nese následky na úložném prostoru. Další možností je přední vstup, který je sice méně pohodný, zato poskytuje jednodušší konstrukci. Celkově by měla být konstrukce co nejjednodušší, abychom byli schopni stan rychle postavit a posléze i zbourat a uklidit. K tomu si pamatujme, že musíme hledat dvouvrstvé stany s ideálně vnější konstrukcí. Díky tomu budeme schopni postavit nejdříve vrchní část a posléze tu vnější. Stejně tak je můžeme stavit i najednou. To nás přivádí na otázku - Liší se něčím jednomístný stan od větších bratrů?
Vše při starém
Konstrukčně a doplňkově se, stejně jako požadavky, jednomístné stany nijak neliší. Budeme apelovat na nepromokavost a dobrou vzdušnost stanu. K tomu nám pomáhá právě ona dvouvrstvé konstrukce, kdy je vrchní část (tropiko) nepromokavé a vnitřní část prodyšná. V tropiku musejí být také průduchy, aby měla vlhkost kudy odcházet. Vodní sloupec tropika by se měl pohybovat kolem 1000-2000 milimetrů. Podlážka vnitřní části musí mít vodní sloupec o poznání větší. Vlhkost ze země by se mohla lehce dostat do stanu. Zde se bavíme o 5000 - 10 000 milimetrech. Ideálními materiály jsou syntetická vlákna s PU zátěrem, který jim pomáhá s celkovou odolností. Co se týče prutů, zde můžeme zůstat u sklolaminátu nebo se vydat cestou se jménem - dural. Ten je pro toto použití nejideálnější. Pamatujme, že kvalita stanu musí odpovídat frekvenci používání. Pro občasné používání nepotřebujeme tak dobrý stan, jako pro velmi časté používání.