Jestli platí, že ve dvou se to lépe táhne, tak ve třech to bude podobné. Během noci se dá diskutovat, bavit se nebo probírat následující cestu. Pokud by začalo pršet, může se stát z dosavadní konverzace boj o záchranu věcí před deštěm. Tuto hrozbu hravě vyřeší stan. Stanů pro tři lidi je opravdu mnoho, proto bychom si měli doporučit nejlepší variantu, která nás nezklame ani v náročnějších situacích.
Jasné jako facka
Stany pro tři osoby jsou jedním z mála typů, u kterého se nemusíme dlouho rozmýšlet nad konstrukcí a provedením. Celkem máme tři základní provedení stanu – klasické áčko, kopuli a tunel. Pokud budeme předpokládat, že stan bude připnut na batohu, musíme si pohlídat jeho rozměry a především hmotnost. Podívejme se nato takto – ve stanu budeme ležet tři, každý máme karimatku a každý potřebujeme trochu prostoru. Karimatky mají většinou šířku 50-60 centimetrů (i více). S trochou osobního prostoru budeme na šířku potřebovat přes dva metry, to samé i na délku. Vzniká nám tedy s trochou představivosti čtverec. Který stan má čtvercovou základnu? Ano, je to kopulový stan, neboli iglú. Toto provedení je skutečně nejlepší, co se týká stanu pro tři osoby. Oproti ostatním typům jsou lehčí, mají samonosnou konstrukci a mnohem lépe se staví. Co o nich musíme vědět dál?
Trocha podrobností
Jak jsme již zmínili, největší výhoda kopulovitých stanů je ve stabilitě. Nemusíme základnu kotvit a přes to drží svůj tvar. To se hodí na podloží, které není schopné udržet kotvící kolík (skála, písek a tak dále). Kvůli ochraně před špatnými povětrnostními podmínkami bychom stan však vždy ukotvit měli. Tři lidé, kteří budou stan obývat, potřebují prostor, kam si dát své věci (batohy, boty a tak dále). Do stanu se nevejdou a nechávat je venku by nebylo rozumné. K tomuto účelu skvěle poslouží předsíňka. Zde se dostáváme trochu do rozporu. Kvůli snížení hmotnosti je lepší stan s apsidou, která nemá podpůrný prut. Vzniká prodloužením vrchní části stanu (tropika). Není sice tolik prostorná, ale ve výsledku nám ušetří i více jak kilo z konečné hmotnosti stanu. Rozhodnutí je na nás, každopádně musíme počítat s následky. Kromě předsíňky musíme vyřešit i konstrukci stanu. Ta musí být vždy vnější dvouvrstvá. Díky ní můžeme stavět stan i za deště bez obav, že nám namokne vnitřek. Dejme si pozor na vchod, od kterého očekáváme přítomnost moskytiéry kvůli větrání a dvoucestného kvalitního zipu kvůli snadnému přístupu.
Není na tom nic těžkého
S trochou informací není výběr až tak složitý. Stačí se držet zmíněných pojmů a dokážeme si vybrat bez problémů. Jediné, co nám k tomu všemu chybí, jsou materiály. Díky dvouvrstvé konstrukci může vzduch přirozeně odvádět vlhkost ven ze stanu. Tropiko (vrchní část) je vždy voděodolná, ideálně kolem 1000 – 2000 milimetrů vodního sloupce. Na vršku stanu musejí být větrací průduchy, které pomáhají s prodyšností. Vnitřní část stanu je celá z prodyšného materiálu se síťovými částmi. Jediné, co musí být odolné, je podlaha. Od té se očekává vysoká pevnost a především voděodolnost. Zde se bavíme o 5000 – 10 000 milimetrech. Materiály používané na podlahu jsou v ideálním případě opatřené PU zátěrem ke zvýšení odolnosti. Tropiko by navíc mělo mít úpravu RIP-STOP®, která zabraňuje šíření případných trhlin. Tím získáme perfektní vlastnosti stanu, který můžeme používat denně na svých výletech a expedicích.