Motivace na cestách

Když se vydáváte na outdoorové výlety, cestujete sami nebo s někým? Obě tyto varianty mají svá pro a proti, zejména tehdy, když takové výlety trvají tři dny a více. Zatímco při pochodu ve dvojici vás může přepadnout ponorková nemoc, samota a pocit osamocení je ještě těžší.

Většina začínajících trampů a turistů se přitom bojí hlavně fyzické stránky. Toho že náročný výlet nebude zvládat jejich tělo. Jenže nejzásadnějším místem, ve kterém se určuje, jestli svoji naplánovanou trasu dokončíte nebo to vzdáte, je vaše hlava. Změna prostředí a situace, kdy vycházíte ze své komfortní zóny, jsou totiž náročné hlavně mentálně.

Dřív nebo později začnete bojovat se ztrátou motivace. Proč to vlastně dělám? Neměl/a jsem raději trávit dovolenou doma a o večerech chodit do hospody/kavárny? Nebo si zaplatit all-inclusive u moře a dál nic neřešit? Takhle mě štípou komáři, je mi vedro/zima, rozpadají se mi ponožky, jsem unavený/á, minulou noc mi provlhl spacák a navíc už smrdím sám/sama sobě… znáte podobné myšlenkové pochody i u sebe? Jak je zastavit už v zárodku a jak v sobě získat vnitřní motivaci na další pokračování a dokončení stanovené mise?

Připravte se dopředu

Polovinou úspěchu výpravy je zevrubná příprava už na začátku. Nezávisle na délce a náročnosti trasy. Samozřejmě čím je trasa delší a čím větší výzvou jsou aktuální (například podnebné) podmínky, tím více se budete muset připravovat. Klíčová je hlavně logistika, která spočívá v plánování toho, co si na cestu sbalíte, kde budete cestou shánět jídlo a vodu, jak těžký bude váš batoh a kde budete dělat kompromisy v tom, co si s sebou vzít a nevzít.

Turisté-začátečníci by také měli vzít v úvahu svoji fyzickou připravenost a plán denní porce kilometrů v daném terénu přizpůsobit svým schopnostem. Rozhodně však za každou cenu nezůstávejte ve své komfortní zóně. Postupně posunujte svoje hranice. Ale zdůrazňujeme – postupně. Přepálit to hned na začátku je jednoznačnou zkratkou k neúspěchu mise.

Volte schůdné výzvy, které jsou třeba o 10 nebo 20 % náročnější než minule. Jestliže se vydáte na túru, která je evidentně mimo vaše fyzické schopnosti, nejenže riskujete, ale zároveň je dost možné, že případný neúspěch dost pošramotí vaše sebevědomí a udusí ve vás touhu překonávat hranice.

Pokud se chystáte několik dní za sebou pochodovat desítky kilometrů denně, připravujte se na takovou túru dopředu i po fyzické stránce. Choďte běhat, posilujte, cvičte kardio, věnujte se cvikům na posilování rovnováhy, plavte… pomůže vám to nejen na samotné túře, ale také v běžném životě. Těsně před výšlapem se vydejte na jednodenní trasu klidně i někde ve svém okolí. Vezměte si s sebou zátěž odpovídající hmotnosti vašeho batohu, případně raději ještě o pár kilo těžší.

Připravte se i na negativní zkušenosti, které vás cestou mohou potkat, ať už se jedná o zhoršené počasí, nějaký menší úraz nebo třeba to, že při brodění potoka zavrávoráte a namočíte si celý batoh. Takové situace vám bez přípravy mohou znechutit další pokračování výšlapu, pokud je ale dopředu budete brát jako eventualitu, tolik vás psychicky nepoloží.

Proč chodíme na túry

Způsob, jakým túry plánujeme, to, zda se na cestu vydáváme sami nebo s někým, délka trasy, to, zda samotná trasa vede kolem obydlených sídel nebo se jim naopak vyhýbá… to vše nějakým způsobem zrcadlí důvody, proč se do přírody vůbec vydáváme.

Možná chceme sobě nebo svému okolí něco dokázat. Možná utíkáme před sebou samými, před nefunkčním vztahem, před problémy v rodině. Možná chcete sami sebe naopak najít, projít transformací, která vám v životě chyběla, něco v životě změnit. Jít na pokraj svých schopností a možností, najít svoje aktuální hranice… anebo prostě „jen“ máte rádi přírodu a její klid a ticho a je vám úplně jedno, jestli tam budete sami nebo s někým druhým. Rádi přírodu fotíte nebo v ní hledáte nějaké nové souvislosti. Ať tak či onak, je to v pořádku.

Jsou trasy, které nás mění. Ať už se jedná o pochody místy, na nichž se psala historie (ať už v pozitivním či negativním slova smyslu) nebo o dlouhé hřebenové traily, trvající i několik týdnů, vždy to alespoň trochu změní naše vnímání světa a naši osobnost. Troufáme si říct, že v drtivé většině případů k lepšímu. Svůj primární důvod byste si ovšem měli raději definovat dopředu.

Je důležité, jak se cítíte

Fyzickou odolnost už máme natrénovanou, ale co ta psychická? Právě mentální nepřipravenost je jedním z důvodů, proč se lidé na dlouhých túrách rozhodnou skončit předčasně. Zajímavé je, že čím víc dní jste na cestě, tím víc odpadají jako hlavní důvody předčasného konce cesty fyzické faktory a nahrazují je právě ty psychické. Jinými slovy na prvních 10 procentech trasy skončíte nejspíš proto, že jste neodhadli svoje fyzické možnosti. Ale na posledních 50 procentech může za neúspěch už ve většině případů hlava.

Z vašeho osobního nastavení pak bude vyplývat i rozhodnutí, zda se na cestu vydáte sami nebo ve dvojici (a více lidech). Dlouhé traily obvykle mohou zabrat i několik týdnů a je třeba si uvědomit, co to obnáší, když se rozhodnete strávit tak dlouhý čas (většinou) o samotě. Je přirozeně rozdíl mezi samotou a osamocením – a to hlavně ve vašem mentálním nastavení! Je jen na vás, jak budete svoji sólo cestu vnímat, nicméně většina z nás se v takovém případě nevyhne aspoň dočasným pochybnostem.

A hlavně – na sólo trase budete sami se svými myšlenkami. Průměrný člověk má denně desítky tisíc jednotlivých myšlenek. A myšlenky tvoří to, kým jsme. Je tudíž už dopředu třeba pracovat na tom, aby tyto myšlenky byly pozitivní. Aspoň většina z nich. Negativní myšlenky nejenže nejsou dobré pro naše mentální i fyzické zdraví, ale také mohou v určitých případech snížit úroveň motivace až na nulu. A to někde uprostřed stokilometrové trasy rozhodně nechcete.

Rozhodně si ale průběžně nepočítejte, kolik toho ještě máte před sebou. Rozdělte si svoji túru na krátké úseky a věnujte se dílčím cílům. Díky tomu znovu nebudete demotivováni, když tempo pochodu nebude podle vašich představ. Pokud si rádi děláte statistiky, potom průměrnou hodinovou rychlost raději počítejte až po návratu domů. Zároveň si ale trasu alespoň rámcově naplánujte. Řekněte si, kde chcete být za týden a kolik kilometrů byste zhruba chtěli ujít ráno a kolik odpoledne. Většina z nás má ráno efektivnější, což znamená, že do oběda klidně můžeme ujít dvě třetiny kilometrů z celého dne a po obědě už jen zbývající třetinu.

Vnitřní a vnější podpora

O důvodech cestování (ať už sólo nebo ve více lidech) jsme již mluvili, a mít je stanovené je jistě fajn. Ovšem i přesto se vám může stát, že cestou zkrátka ztrácíte motivaci. Z toho důvodu je vhodné mít někoho, kdo bude fungovat jako vnější podpora. Samozřejmě to neznamená, že takovému člověku budete volat co dva kilometry a „vyplakávat“, jak jste na tom chudáci špatně!

Z člověka-podpory se rázem může stát člověk s vypnutým telefonem. A podobné šíření negativismu může také negativně ovlivňovat vaše vztahy, zejména pokud je vaší podporou někdo blízký, jako třeba partner/ka. Domů večer napište SMS, že jste v pořádku, to se vždycky cení. Ale nebuďte s vnějším světem v neustálém spojení. Na to nemusíte být v lese, stačí sedět ve své oblíbené kavárně.

Své vnější podpoře volejte, když vám bude skutečně ouvej. Když budete na pokraji zhroucení nebo si budete zoufat, že už prostě neujdete ani krok. Ne kvůli fyzickému vypětí, ale opět kvůli hlavě. Pokud máte s člověkem na druhém konci drátu dobrý vztah, potom situaci pochopí a pomůže vám. Protože empaticky může rozpoznat vážnou situaci od pouhého stěžování si.

S tím okrajově souvisí ještě jedna věc. Většina moderních smartphonů má baterii, která příliš dlouho nevydrží. Respektive při běžném používání ji musíte nabíjet každý večer. Jenže v přírodě není kde. V tuto chvíli máte dvě možnosti. Buďto máte telefon v batohu vypnutý a nachystaný jen na nouzové situace, nebo si pořídíte záložní tlačítkový telefon, u kterého vám baterie vydrží klidně i čtrnáct dní v kuse.

Pokud máte člověka, kterému můžete ve slabší chvilce zavolat, máte štěstí. Jenže takového člověka mít nakrásně můžete a stejně vám to nemusí být nic platné. Hovoříme o případech, kdy na vaší trase zkrátka nenarazíte na signál. V takových situacích jste zkrátka odkázaní na svoji vnitřní motivaci. Právě tady je tak důležité mít jasně definovaný důvod, proč jste se na cestu vůbec vydali.

Shrnutí

Na jakoukoliv cestu, a o sólo výpravách to platí dvojnásob, se vydávejte dobře naladěni. Mějte definované důvody, proč vůbec vycházíte mimo svoji komfortní zónu, a mějte také plán toho, co budete jíst, co si daný den oblečete a co budete dělat, když se stane nějaká nenadálá situace. To všechno jsou věci, které jsou ve vás schopné udržet vnitřní motivaci.

Potom mějte někoho, kdo je vám v případě potřeby schopen dodat motivaci vnější. Túru si zároveň naplánujte tak, aby odpovídala vaším schopnostem. Mějte cíl, ale neberte samotnou túru jako honbu za tímto cílem. Pamatujte, že i cesta může být cíl a že vaším primárním cílem by mělo být si tuto cestu užít. Neměli byste být po celou dobu v hlavě motivováni cílem dokončit trasu za každou cenu.

Svoje túry si rozdělte na kratší úseky a tímto dělením se rámcově řiďte. Vaše cíle by měly být dosažitelné, ale zároveň by měly být motivační a měli byste jimi aspoň o pár procent překonat svoje předchozí úspěchy. Mějte také jasně definovaný důvod, poč se na cestu vydáváte. A nakonec – pokud v průběhu cesty nárazově ztratíte motivaci, přinuťte se vstát a na cestu vyrazte i tak. Možná jen máte špatný den a zítra věci uvidíte úplně jinak. Jakmile se vyjasní, mohli byste svého rozhodnutí skončit svůj výlet předčasně litovat.