Původ konfliktu
Dne 17. března 1999 našli u řeky Ibar těla dvou utonulých dětí albánského původu. Třetí dítě se v té době pohřešovalo. Albánci z jejich smrti začali obviňovat Srby, kteří podle nich na děti poštvali psa. Následovala vlna násilí, které se snažil uklidňovat policisté a vojáci mezinárodních sil OSN a NATO.
Hlavní ulice města Obilić (tehdy už Kastriot či Obiliq) v roce 2009. Foto Babaroga – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0. Wikipedia Commons.
V následných rozbrojích přišlo o život několik lidí na albánské i srbské straně, podle tehdejších nemocničních zdrojů byli bez výjimky zastřeleni. Při střetech bylo zraněno i jedenáct francouzských vojáků, na které zaútočil dav.
Severoatlantická aliance tehdy za hlavní viníky nepokojů jednoznačně označila Albánce a začala v oblasti posilovat přítomnost svých vojáků. Velkou část posil tvořili vojáci Francie a Velké Británie. Podle tehdejšího velitele NATO pro jihovýchodní Evropu Gregoryho Johnsona připomínal „vývoj násilných operací sehraný orchestr“. Ostatně podle nejmenovaného diplomata z Francie bylo násilí proti srbské menšině „dobře řízeno, koordinováno a dojednáno,“ což bylo patrné už z toho, že současně vybuchlo v různých částech Kosova.
Pokusům o lynčování zabránili Češi a Slováci
Zásadní roli v konfliktu hráli vojáci 2. roty česko-slovenského praporu mírových jednotek KFOR. Konflikty Albánců a Srbů ve městě Obilić a jeho okolí dosahovaly takové úrovně, že začalo reálně hrozit lynčování srbského obyvatelstva. Někteří Srbové se schovávali ve sklepech, ale komplikovanější byla, jak se záhy ukázalo, záchrana těch, kteří bydleli v panelácích.
Druhá rota do Obiliće přišla i přesto, že tato oblast byla mimo pole jejich působnosti. Zpočátku se její vojáci zaměřovali na evakuaci žen a dětí, přičemž díky jejich zásahu se podařilo zachránit celkem 140 lidí. Mezitím probíhalo rabování ze strany Albánců a podpálení asi 40 srbských domů, s čímž ovšem vojáci KFOR nemohli nic dělat, protože jejich úkolem bylo zabránit násilí a k ukončení rabování neměli potřebný mandát.
Krajina v okolí Obiliće. Foto KastriotThaqi – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0. Wikipedia Commons.
Velitelem 4. česko-slovenského praporu, pod který tehdy 2. rota patřila, byl podplukovník Josef Kopecký. Zásahu se účastnil například i kapitán Petr Blecha. Za zmínku však určitě stojí i jméno Jana Minára, policisty působícího v mezinárodní správě Kosova. Minár byl postřelen do nohy při obraně přibližně desítky Srbů, které tak s největší pravděpodobností zachránil před lynčováním.
Minár v sebeobraně použil slzný plyn, ale z davu někdo vystřelil a trefil ho do pravého stehna. I přesto, že byl sám zraněný, pomáhal i v nemocnici jedné zraněné ženě. Smutné je, že o žádném ocenění pro policistu Minára nejsou na internetu dostupné žádné informace (má-li takové informace někdo ze čtenářů, neváhejte nám napsat).
Obilić pomáhal srbské ekonomice
Město Obilić, původně Globoderica, bylo po balkánských válkách v letech 1912 až 1913 přejmenováno po legendárním srbském rytíři jménem Miloš Obilić, který při bitvě na Kosově poli roku 1389 zabil otomanského sultána Murada I. (a následně ve stejné bitvě sám našel smrt). V albánštině je město známo jako Obiliq (což vzniklo transliterací ze srbštiny), případně jako Kastriot, tentokrát po albánském národním hrdinovi jménem George Kastrioti Skanderbeg, který žil v 15. století.
Kosovská uhelná elektrárna u Obiliće. Foto Jon Worth – původně umístěno na Flickr pod názvem Kosovo Power Plant, Obilic, CC BY 2.0. Wikipedia Commons.
Obilić pomáhal srbské ekonomice a dodnes je páteří kosovského hospodářství kvůli tomu, že se v jeho oblasti nacházejí hned tři uhelné doly. Ty jsou zdrojem generujícím více než 97 % elektrické energie Kosova. Přímo v oblasti města Obilić se nacházejí také dvě uhelné elektrárny.
Zatímco při sčítání obyvatel v roce 1981 se zde k srbské národnosti hlásilo 2 828 a k albánské 3 289 z 8 769 obyvatel, v roce 2011 už zde bylo Srbů přesně nula. Ostatně stejně jako Černohorců, jichž zde o třicet let dříve bylo 466. Naopak k albánské národnosti se v oblasti Obilić roku 2011 hlásilo 6 627 obyvatel (z celkových 6 846).
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu