Vůbec nezáleží na tom, jestli se chystáte na putování bushem nebo jedete na návštěvu ke kamarádům. Africké slunce bude pálit všude stejně. Co s tím? Držte se ve stínu, pokud to jde, hodně pijte, pokud to jde a chraňte si hlavu, pokud to jde. A to nejdůležitější – nezapomínejte na to!
Když je krajina tak otevřená jako v botswanské Central Kalahari, nezbývá vám příliš míst, abyste se ukryli před sluncem.
Chraňte si hlavu
To je moudrost stará jako lidstvo. Každý si pamatuje obrázky ze starých knížek. Ať se kouknete na Emila Holuba nebo Davida Livingstona, všichni mají na hlavě tropickou přilbu. To nebyl žádný módní výstřelek, ale užitečná věc. A zatímco staří afričtí harcovníci na svou hlavu mysleli, my, lidé protřelí technologiemi, které nám vygůglí první poslední, na ni často zapomínáme. Dílem z přesvědčení, že se nám přece nemůže nic stát, dílem z nevědomosti. Pamatuju si, že když jsem byl na své první cestě, na hodinu jsem si sundal čepici, abych se tak nepotil. A i když jsem si ji opravdu už za hodinu nasadil, večer jsem ji musel ze své pleše odmáčet. Spálil jsem se velmi rychle a nenápadně. Ovšem o to důkladněji. A od té doby nosím šátky, i když po návratu vypadá moje hlava, jak bych si ji vyměnil s legendárním Kalimerem. Takže první rada – smekejte s rozmyslem. Když jedete třeba v lednu, únoru, myslete na to, že se vaše hlava (a nejen ona) musí nejprve otužit a po měsících našeho podzimního a zimního temna uvyknout na sílu afrického slunce.
Teploměr vystrčený na sluníčko naměřil 52°C. Pak to zabalil. I jemu už asi bylo vedro.
Dělejte to jako zvířata
Jsme kluci a holky z měst. Spousta z nás umí chodit divočinou, ale mnoho si vůbec neuvědomuje, jak je život v přírodě odlišný od toho městského. Když jdete pár dní trekem, přijdete na to bez vysvětlování. Vstávání v pět ráno je tak přirozené jako usínání po osmé večer. A od zvířat odkoukáte jednu velmi praktickou věc. Přes poledne se nic nedělá. Odpočívá se. Jinak se totiž to vedro dá často přežít jen velmi těžko. V kempech velkých parků tak přijdou ke slovu bazény a chlazené pití. Na treku si najdete nějaký pěkný háj, uložíte se k odpočinku, uvaříte kávu nebo čaj, a když máte štěstí, vychutnáváte si pozorování zvěře. Před třetí hodinou se rozhodně nezvednete. To by se vážně musely dít věci. Největší vedro je zkrátka čas klidu. Vědí to i zvířata. Proto i v parcích nemá příliš cenu jezdit na safari.
Když tak držíte siestu na treku uprostřed největšího vedra, málokdy se vám poštěstí, že je poblíž voda. Když se to ale stane, bývá to paráda. Ovšem i v takové chvíli mám na hlavě šátek.
Pít, pít, pít
Zní to jako házení hrachu, ale je to ta nejprostší pravda. Když je vedro, pijte. A myslete na to, že budete pít. Mějte dost vody. Je to nejlepší pití na světě. Jasně, že mám rád studené pivo, dobré víno nebo ostrou brandy, ale na opravdové pití není nic lepšího než voda. Čistá a bez bublin. Kdo někdy zkusil pít bublinkatou, která má 42 stupňů, ví, o čem mluvím. Tak mějte zásobu a nebojte se ji použít. Nemějte strach, že byste museli často odbíhat. Jednak z vás horko tu vodu vytáhne jinak a za druhé – kde by to mělo být jednodušší než v divočině? Kdyby vám došla, jsou způsoby, jak ji znovu získat, a to i na treku divočinou. O tom ale jiné povídání.
Stromový háj je ideálním místem pro odpočinek uprostřed treku. Na blízku není koupací voda, a tak pospáváme. Za stromem vpravo nás okukuje slon.
Nezapomínejte! Jde o vaši hlavu.
Sebelepší rada je k ničemu, když ji ignorujeme. A nemusí to být ani schválně. Stokrát už jsem seděl večer u ohně s kamarádem, který si naříkal, že ho bolí hlava. „Asi jsem málo pil,“ říkal každý bez rozdílu. A já seděl a někdy si držel i tu svou. Myslete na pití. Je to těžké, když je kolem vás tak krásný kout světa. Ale abyste si ho dokázali nerušeně užít, pijte, držte se ve stínu a noste klobouk, šátek nebo cokoliv. Jasně, že se většinou nestane nic vážného. Hlava přestane bolet, když se večer dáte dohromady, spálená pleš se dříve či později zahojí. Ale všechno jsou to maličkosti, které vás zbytečně rozptylují a odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího – od radosti z bytí a divočiny.
A ještě jedna věc – možná tomu nebudete věřit, protože to není tak časté, ale už se mi stalo, že spoluharcovníci trpěli poruchou zraku. Něčím podobným jako je sněžná slepota. Africké slunce je zejména v období jasné oblohy vážně ostré jako břitva. Takže mé doporučení – sluneční brýle. Asi to zní jako objevování objeveného, ale jak jsem řekl – už jsem to zažil.
Vedro poleví až v noci. Ale abychom nelhali, že v Africe je pořád horko. Když vyrazíte v červenci či srpnu, zažijete někde i pěknou zimu. V už zmiňované Kalahari bylo ráno 5°C nad nulou.
- Martin Šíl
- Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.
Přejít do magazínu