Většinou když se odřeme, je to na rukou. Každý z nás si to užprožil, jdeme po chodbě nebo kolem zdi, klopítneme a odřeme si ruku. Při zakopnutí a pádu pod sebe také strkáme ruce a odnesou to většinou lokty. Kdyby tak existovalo něco, co by nám je ochránilo. Přeci jen je nechceme mít každý den odřené, je to nepříjemné a bolestivé. Co bychom si tak na ně mohli dát? Co třeba chrániče loktů? Zní to dobře, že? Ještě tak vědět, podle čeho vybírat a co máme k dispozici. Pojďme si to říci.
Co to je a kam to patří?
Chrániče loktů byly vynalezené pro účely, které jsme si výše popsali. Zkrátka, abychom si zbytečně nezpůsobovali zranění v těchto místech. Rychle se rozmohli do všech sportů, ale především do vojenského a policejního sektoru. Všeobecně řečeno – do sektoru ozbrojených složek a záchranného systému. Jedná se o velmi promyšlenou součást vybavení, která se dá rozdělit na dvě hlavní skupiny. První z nich jsou vnější chrániče, ty se dávají přes oblečení, ale i na holé tělo. Druhou skupinou jsou chrániče vnitřní. Přesnější rozdíl a jejich výhody si hned povíme.
Vnější a bezpečnější
Vnější chrániče se dávají přímo na ruce. Můžeme je použít jak na holou kůži, když máme krátké rukávy, tak i přes blůzu nebo bundu. Jejich upínání je promyšlené - skládá se ze dvou upínacích popruhů. Mohou být buď fixní, tedy nenastavitelné. V tomto případě mluvíme o univerzální velikosti, která je zaručena prostřednictvím elastických průvleků. Bohužel pokud máme velmi mohutné ruce nebo naopak trochu jako větvičky od stromu, mohli bychom s tímto systémem mít trochu problémy. Proto se vyplatí koupit si nastavitelné popruhy. Také jsou elastické, ale můžeme si u nich nastavit délku upínacích popruhů. Co by nás mohlo zajímat je celková konstrukce samotného chrániče. Ta se skládá z několika vrstev. První vrstvou (jdeme-li z vnějšku k vnitřku) je tvrdý plastový chránič, který má zachytit ty největší nárazy a případné mechanické poškození. Tento chránič je většinou přinýtován na hlavní část, která je vytvořena z pevného nylonu (nejlépe 600D a vyšší). Tato část je o trochu větší a pokrývá celou plochu lokte. Uvnitř nalezneme protišokovou vrstvu ve formě polstrování, které pohlcuje nárazy. Poslední část je protiskluzová úprava, která fixuje chránič na místě. Dostáváme se k druhé variantě chráničů.
Vnitřní a pohodlnější
Vnitřní chrániče mají tu výhodu, že se umisťují přímo do speciální kapsy na vrchní části oblečení. Jsou tak fixované a většinou nikam neutíkají. Jejich nevýhodou je absence tvrdé vrstvy, čímž působí spíše jako protišokové. Typickým materiálem je neopren, nebo kombinace nylonu a polstrování. Samozřejmě, že se vyrábí i takové, které mají tvrdou vrstvu. Je jich však málo, jsou podstatně dražší a podobně jako u koleních chráničů, k nim musíme mít adekvátní vrchní díl oblečení.
Je to prosté
Celkově jde jen o to, co nám vyhovuje a jestli máme kam dát vložný chránič. Jinak vybírejme podle kvality materiálu a celkového zpracování chrániče. Tvrdá část musí být kvalitně přinýtovaná k té nylonové. Zároveň musíme dbát na protiskluzovou vrstvu dobré fixační prvky.